Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seprolhaně
Autor
Marcela.K.
píšu si do dlaně
na konci večera
píšu si prolhaně
že bych tě nechtěla
čekat zas na rohu
tam u zdi hřbitovní
nechci a nemohu...
vždyť jsi byl poslední
píšu si do dlaně
že všechno přebolí
držím se na hraně
lží co mi dovolí
čekat až vzpomínky
ztratí se v paměti
některé utečou...ostatní odletí
9 názorů
Morticia Adams
09. 02. 2019Daktylské metrum v méně obvyklé podobě, ve službách citově zabarvené lyriky. Trochu, opravdu jen truchu, připomíná kolovrátek básně z čítanek Cestička k domovu. Text by obstál jako text k písni.Jen nevím, proč ta schválnost. Poslední verš je vlastně odsazené dvojverší. S ním by obě strofy měly po 8 verších.
Marcela.K.
23. 01. 2019yss, omlouvat se není za co. Cítíš to v podstatě stejně jako já ;-)
...pošlu ti avizo na něco drsnějšího :-)
Ospravedlňujem sa. Pred chvíľou som u autora mala pocit, že teoreticky nie je čo vytknúť. Tu je to obdobné.Je to čisté, ľahúčke, ženské,ale možno práve štýlom, formou, ma to nijako viac nezasiahlo. evokovalo mi to také "pesničkové " podmajzy.Možno aj samotným obrazom " dlaň, hrana " dosť často používaných v týchto polohách, potom zasa spomienky-pamäť.. na mňa pomerne jednoduchá, jednoliata konštrukcia. Text si určite nájde svojich čitateľov- ale ja sa musím ospravedlniť.