úplné zatmění

/*

Jenom na okraj: Ta třetí část, působí to jako prolínání pohledu na postavy jednak jako na herce a jednak jako na postavy. Asi je to nepodstatná poznámka, ale ptal bych se sám sebe, co třeba sleduju tím, že napíšu DK a MS a Matylda, a jak by to vyznělo jako DK a MS a SN a jak by to vyznělo jako Arthur a Paul a Matylda a tak podobně, protože v každým označení to nese trochu jinou anonymitu, trochu jinak postavenou provokativnost, nebo jak.

Přečetl jsem si od tebe pár dalších věcí a jsem rád, že píšeš.

Je to hezký, zajímavě spojený, připadá mi hodně intuitivní a spontánní. Dohromady mi to vytváří docela jiskřivý mix. Nenásilně načrtnutý prostor včetně jakýhosi smyslovýho i emotivního „balíku“. V podstatě by to mohlo fungovat i jako samostatný texty i jako jedna identita, která obsahuje přirozeně různé tóny, různé struktury, od neemotivního pozorování přes sebestřednější představy („já“ a ten druhý-neznámý, „já“ a ten druhý-manžel) Vlastně celé je to provázané setkáváním se a míjením, a stíráním hranice mezi setkáním a míjením. Pohled jako metoda, jak se přiblížit i jak zůstat vzdálený. Vztahy a ohledávání témat jako patřit někam, k někomu, k něčemu, cítit se patřičně (nepatřičně, kontrastně) a zvědavý pohled na vnější svět (dům naproti, šedivý muž, inscenace)... Ten svět je tedy spíš pozorovaný, než aby docházelo k jeho přetváření nebo k silnějšímu kontaktu, ale právě to pozorování z vlastní subjektivity je cenné, myslím si, a aktivita se tu děje hlavně pohledem, dynamikou mezi odosobněným pohledem a osobním.

Jedna spojnice je tu pro mě pocit odtržení od něčeho (a izolace v něčem). Dům naproti sice je vidět z pohledu ženy vypravěčky, ale je mezi nimi okno a prostor. Děj za okny funguje jako děj na obrazovce, může působit iluzivně. I lyrická vypravěčka a její muž mohou pro dům naproti působit jako tito „naživo nikdy nevidění sousedé“, se stínovým životem za oknem, tohle téma je snad nevyčerpatelné. Šedivý muž a nepravděpodobné vzplanutí: nenápadné pozorování, vzájemné kontrasty (vnějšku) a představa jako možnost (představa jako osobní obrazovka). Divadlo, manželé se drží za ruku, a zamrzli spolu, což je tu podle mě důležitý slovo – a zase je prostředkem setkání jakási iluze, fikce, respektive setkání v prostoru, kam se dívají. Pozorovaná inscenace jako způsob setkání. Takže další spojnice mezi trojicí (textů) je pro mě stírání hranic skutečnosti a iluze (snu, představy, fikce). Vlastně první text (první část) působí jako na hranici snu a bdění. Zrovna ta část je pro mě vizuálně hrozně atraktivní (teda tak, jak si to představuju) :)

Myslím, že tenhle styl má v současnosti velký potenciál. Asi díky tomu, že čtenáři nic nepodsouvá a umožňuje mu vnímat poezii jako přirozenost (světa), a hledat, pokud chce, v téhle všednosti a spontaneitě i skrytý řád i rozpory a lapsy. Dá se v tom dlouho pobývat, pročítat. A zároveň to dokáže zaujmout prostě tím, co je vidět hned, takže text unese i rychlejší povrchnější čtení a nezhroutí se. (Nebo mi tak aspoň připadá.)

To je super. /T

Tak ako minule mi text nesadol, tak dnes opäť príjemná zmena, príjemná poloha. Jediné, čo ma rušilo, bola pre mňa "inverzia " / asi nuancie v jazyku / každý týden parkuje auto jiné, drahé značky. toto mi prišlo kostrbato, inverzne- ostatné som zobrala celé.

1. Pevná dvojvrstvová štruktúra, vďaka ktorej text pôsobí komplexne, ucelene, oslovujúco. Úvodná opisná časť prerastá do postoja autora v rámci vnímania a text sa ukončuje miernou iróniou- / reflekt na "spol." dianie,anonymitu /

2. Osobne mi to evokuje štruktúru emblému. text je opäť vystavený na vonkajšom spúšťači-opisu, ktorý sa konfrontuje s pocitmi autorky a prerastá do vnútornej mediácie nad objektom, sofistikovaný erotizmus/ pohľad na polky, vzplanutie,- veľmi vkusne podané /

3.Pre mňa osobne silne dominujúci obraz-

d.k. líbal m.s. a měl v puse břitvu

oběma z úst trčela krev

keďže m.s šnupal / m.r./ a d.k líbal / muzs.r / plus žena-každopádne zaujímavá poloha obrazu, ktorá prerastá opäť do istej vnútornej meditácie- asi jsme zamrzli...osobne sa mi asi žiadalo viac disciplinovanosti práve pri posledných štyroch riadkoch, nakoľko mi to úplne "nedržalo " najmä spracovaním / myšlienkovo perfektne, /

Celkovo oceňujem ženský akcent celého textu, výbornú prácu s výrazom, pohľadom,filozofiou, podanú veľmi triezvo, sofistikovane "surovo ", pre mňa veľmi dobrá poloha. Chválim,chválim... / p.s.- cítim trocha menej uverbalizovanú polohu a prejav, čo sa zjavne odrazilo na zvýšenej kvalite textu. /

Koment dodám zatiaľ tip a vyber