sendvič

Děkuju:)

Zajímavé

Jevilo se mi :). 

Silene, s yss jsme už prodiskutily v zákulisí. Tady to vypadalo na utnutou linku, to nee:). Ubrala jsem minimálně, v místech, kde mě naťukla yss i a2a2a, ale jen tak, aby se významově neovlivnilo nejpodstatnější. dadadik, díky moc:)

Ano známe :)

(Mě se neptáš, atkijko, ale jelikož jsem zašla, abych ti vypotila krátkou odpověď - snad:)), čtu si před ní text znovu, cože jsem si tenkrát našla a co bych si ještě zkusila najít lépe, říkám si... je to nějaký jiný, preciznější?, kratší?, co mi to tu minule v mém věčném mentálním kómatu připadlo možná trochu takové..., že pak druzí definovali... 

Asi to prospělo, ale nechám na yss, neb jsem se jen chtěla přijít mírně pousmát se slovy: "A já děkuji, že to s mými evokacemi vydržíš! Silenovská hlava, to je materiál.")

Trocha redukce, yss, co myslíš?

Kedykolvek.maj pekný den

Kočkodánku, já Tě tak ráda čtu. Slunce nového dne:) Danny, Yanne:))díky. Nami99, přiznávám se bez mučení:) děkuju. Silene, mně se skoro protáčí panenky, však obdivným údivem, co vše se u Tebe zrodí za evokace. Tento virtuálni sendvič naštěstí upatlává jenom moje ruce. Tobě s radostí podávám vlhčený ubrousek. Díky moc:) yss, možná někdy v budoucnu využiju tvých editorských služeb. Vnímáš často velmi dobře silné a slabší stránky textu. A skvěle. A jsem ráda, že jsem u Tebe nepohořela v tom smyslu, že "něco" výrazně chybí, ale přebývá. Ve vázaném se držím na uzdě, tam to jinak ani nejde. A ve volném se příliš rozjíždím. Zacyklím se do obrazu a vrstvím. Další, vnější oči jsou občas nutné. Navazuju i na a2a2a, který také doporučil v určitém místě ubrat. Tímto, Ti, Jiří, velmi děkuji i za výběrové povzbuzení a pěkné zhodnocení. Motivuje. Ještě jednou všem díky.

Všem vám nesmírně děkuju a brzy se ještě vrátím i s delší odezvou /teď málo času na rozepsání/. Jsem ráda, že čtete a vracíte se. Pěkný večer.

Parádne 8-)))

Líbí, ahoj Y.

To je k vzteku. Už jsem měl napsaný celý komentář, a najednou mi zmizel. Tak tedy znovu.

Pro mne dobrá báseň, tématicky obsažná a se záběrem, který zpravidla nestojí autorům za psaní, protože je tak normální, že nestojí za řeč. O to obtížnější je ho zpracovat. A to se povedlo.

Jde o emočně vyrovnaný, střízlivý text, kde si autorka mírně stěžuje, jinak by to ani nebylo věrohodné, ale současně s lehkou ironií, možná i rezignace, vidí i širší souvislosti, které jí dovolují věci vnímat jako koloběh života. Takto navíc i báseň zarámovala, a právě ono rámování dává textu přesah i vnitřní oporu, báseň nepláče, jen mluví o životě. Jsou zde hezké obrazy s nohou  a schodem, jojo výtahem, vztyčeným prostředníčkem a orgasmickými hlasivkami, ten je obzvláště podařený, zde, jinak rezignované emoce, prudce vystřelují. Vůbec využití metafory s domem je pěkné. Ještě bych vyzdvihl takovou maličkost, jako je ...na hoře... a nikoliv, jak by se nabízelo ...nahoře... Zvolená varianta je silnější a nabízí větší rozhled.

Něco málo tam být nemusí, třeba ...rukou empatie a dechu..., je to trochu dopovídání, protože to z kontextu vyplývá, a pak hned následující dvojverší v závorce.

 

 

Bavila ma irónia a pohŕdavosť textu- prekážala mi asi presýtenosť výrazu .čo je iste na moju škodu...nakoľko,boli tam krásne výrazy,argument -obraz, bol naozaj originálny, a výpovedný-

 a svět je hračkou uprostřed mysli

ucelený v momentálním tvaru

 

oceňujem kruhový motív-autorka nás sprevádza z bodu a do bodu a svojim vnútorným opisom, reflexiou, symbolikou prezentuje svoje hodnoty, vnímanie,postoj  a nastolí ten záverečný bod A, uzavretím argumentu. 

 

prekážali mi tam už tie presýtené, preverbalizované obrazy typu-

 

po věkové vertikále

s gyroskopickou setrvačností centra děnítříbím styl rukou empatie a dechu

 

 

 osobne sami asi najviac pozdávala záverečná sloka. V tomto prípade je asi naozaj iba otázkou vkusu, či text sadne, alebo nie, kedže autorský rukopis je naozaj vypísaný .

A to bude jistě nějaká obzvláště záludná fyskalní veličina.

Z(a)tracenci sendvičové generace. Ještě že jsme tu v radostné, a tak si svobodně mohu zablábolit, cokoli mě zrovna napadá, nu, a mě napadá, kterak ten místy čerstvý, krajem okoralý sendvič před každým zákusem přetáčím v přidržujících rukách tak, až z něj bezmála vytřesu skrovný lístek salátu. Jojo, mně sendviče (přes všechnu jejich praktičnost) raději nesvěřovat!

Teprve když zhltnu pár soust, zasyčím na sebe mravokárně, umyla sis ruce?!

Nu... a k těm nohám, běda, jak s čerstvě předepsanými cylindrickými brýlemi pokouší zrak zkontrolovat jejich práci.

Každý článek předávané štafety ví, co má dělat, jen se raději dočista pokaždé neptat.

No... jenomže zcela bez otázek ještě žádný gyroskop nepřežil svůj horoskop. A tak... otáčím sendvičem, jako by měl na své stinné i svou slunnou stránku.

A většinou... panečku, má! (Za tímto zjištěním doporučuji s objektem subjektu zaběhnout raději na volná prostranství.)

Poutavá hračka, atkijko.

Ech, o možných významech slůvka poutavá se snad již rozepisovat nebudu. Již tak tě můj rozšírný komentář přikove k displeji celou silou přelouskání!

Opravdu prožité.

… a svět je hračkou uprostřed mysli ucelený v momentálním tvaru *

Jitko, mně vystřelil po přečtení nahoru palec. (nevidírající smajlík)