(48.) PUTOVÁNÍ DO, PARDON, PYŠELE...

 

Včera, cestou za další lurdkou do Vizovic, se mi před Hulínem přihodila následující příhoda, která snad naprosto nejlíp dokládá ono zdejší všeobecné pojímání zázraku.

Zastávku před Hulínem, mám dojem, že se jedná o Břest, do naprosto prázdného vagónu nastoupil takový jeden v čepičářském klobouku, a proto takové rozptýlení vzbudilo mou pozornost.

Zvláště pak že chlap, ještě se vlak nerozjel, ihned zapadl do záchodu.

Za minutu byl ovšem venku, tak rychlí nebývají ani chroničtí prostatici, a trádoval si to chodbičkou kolem mého sedadla na opačný konec vagónu.

Což už vzbudilo můj zájem naplno, takže jsem vstal, nahodil na záda modrý batoh a vydal se za chlapem, kterého ovšem už vidět nebylo.

No nic, postojím už v chodbičce, stejně za chvilku bude Hulín, ve kterém mám stejně vystupovat.

Chlap vyšel ze dveří záchodu.

Co tam máš v té tašce?, zeptal jsem se ho se zřetelným náznakem ledabylosti.

Vzal sem si tam mydlo, odpověděl víceméně stejným tónem.

A tam?, naznačil jsem hlavou k opačnému záchodu.

Druhe, odpověděl.

Co s nima děláš?

Dávám si jich do skřině.

Pod košile?

Enem tak.

Kolik jich tam už máš?

Skoro půlku.

Tak víš co? Teď oba vystoupíme. A ty půjdeš pořád tři kroky přede mnou až do nádraží.

Vystoupil na perón jako první, zdrhnout se nepokusil, stejně ukázněně sešel po schodišti, potom dlouhou tmavou norou hulínského nádražního podchodu, pak dvěmi schodišti nahoru až za lítací dřevěné dveře dovnitř haly hulínského nádraží.

Tam jsem se zastavil, do odjezdu vlaku na Vizovice jsem měl čas 27 minut.

On se za sebe v chůzi ohlédnul, a když mě viděl stát, zastavil se ukázněně taky.

Aby bylo i nadále mezi námi jasno, naznačil jsem mu pravým ukazováčkem, aby se z tohoto místa už nepohnul.

A když jsem kdykoli potom zpozoroval, že má tendenci změnit přikázanou pozici, ukáznil jsem pouhým pokynem ukazováčku znovu.

Postupně jsem nechal odjet všechny vlaky: šedomodrý motorák do Valašského Meziříčí, na druhou stranu žlutý do Kroměříže. Z kolejiště na opačné straně budovy jeden osobní do Přerova a jeden rychlík z Luhačovic.

Příští hodinu mu nikam nic nejelo.

Jen ten motorák na Vizovice, k němuž jsem se odebral na první nástupiště a chlapa nechal stát na kraji dlažby uvnitř haly hulínského nádraží i s tou jeho hnědě květovanou plátěnou taškou na sběr erárních mýdel.

 

---