Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVe stínu ozáření
Autor
nascheanou
moře a vesmír
krvácející srdeční sval
(po)chyby v hlavě a v těle
moře slz v polštáři
kreslíš mi planety modrou fixou
uklidňuješ nekonečností vesmíru
bojím se sebe
boření bez příčin
jaké to je
zažívat kontinuum?
utínám dřív
než
__
chybná
dívám se na holčičku v kočárku
velké oči, zvědavost, předčasně propíchlé uši
říkalo se,
že se se mnou kdesi po cestě
stala chyba
číhá mi za ramenem
ta sůva
co na mě občas nasedá
__
příchod
když přijde
je to jak sůl v otevřené ráně
bolí to zvednout koutky nahoru
__
otázka
zaspat strach, zacpat prázdno
to jsem ani netušila
kolik je v duši volného prostoru
máš takový psí oči
říkáš po ránu
jak člověk pozná
že je dobrým člověkem?
__
ayurveda
už sama poznám
jaké to je
být chvíli mimo (sebe)
spláchni ti myšlenky do hajzlu
řiká máma a odkazuje na ayurvedu
kdyby tak šlo
oddělit trápení
od slov a činů
__
Tamara
krajina oknem vlaku ubíhá jak ve zpomaleném filmu
polámané stromy
navlhlá stébla trávy
ledabyle odložené větve
rozmočená půda
její vlasy se v čele oranžově lesknou
havraní cop odpočívá na unaveném rameni
povislé bílé džíny
chlapecké boky
je dost živá, tahle Tamara
přilepená pevně k zemi
ne vždy to tak bylo
- když málem umřete, protože vám lékaři
najdou příliš těžký kámen v děloze
ani ty husté vlasy tehdá neměla
plešaté vystrašené dítě
objímající záchodovou mísu
na jihu čech
(ve stínu ozáření)
zkaženiny tamařiným tělem neprorostly
zůstal jen nalomený stonek
a strach z blízkosti smrti
9 názorů
požadovaný záznam nenalezen
05. 07. 2019Pro mě je nejsilnější poslední. Z toho ostatního se mi líbí otázka, jak člověk pozná, že je dobrým člověkem.
Ta první je asi nejvíc zaměřená dovnitřností a úspornosti, sem tam hříčka (pochyby, modrá fixa)... A celá je vlastně o strachu a slzách utopených v nějakých nadlidských silách, moře, vesmír, místo utínám dřív než by klidně mohlo být usínám dřív než... I ta hlava a tělo na mě v té básni působí jako něco vzdáleného, ztraceného ve vesmíru. Uvažuju, jak s těma velkýma slovama spolu s vnitřníma hrůzama pracovat. Si z toho textu říkám, že asi fakt ve chvílích, kdy je člověku blbě, moc psát nejde, respektive jde, ale nevzniká z toho nic kompaktního.
U druhé mě potěšila drobnost, jak vyvolává dojem, že se dívá na holčičku, a přitom se dívá na fotku holčičky-sebe, ale dál se to moc nerozvinulo.
Ty ostatní... Nevím, říkám si, že největší působnost tvých textů je v příběhu a vizuálu nebo smyslovosti obecně, a míň v nějakém úsporném popisu pocitů nebo vnitřních otázek a rozkolísaností. Že je dokážeš vyjádřit právě skrz ty konkrétní děje, místa nebo lidi, a zároveň je tím nepotřebuješ čtenáři předkládat. A že v tom příběhu nebo postavě, skrz kterou se ten příběh děje, si můžeš dovolit i nějakou ledabylost, obrazy se můžou rozvětvovat nebo prostřihávat... V Tamaře to takhle funguje, Tamara je pro mě nejkonkrétnější, nepotřebuje si na nic hrát. Líbí se mi, jak se k ní dostáváme přes jízdu v krajině. Je to zase takový filmový náběh. I tu krajinu můžu brát jako součást postavy. Ty miniatury na mě tolik nefungují, u nich mi to přeskakování nebo prostřihy přijdou spíš jako nedůslednost. Miniaturu vnímám jako něco, kde autor z malýho prostoru vytěží co nejvíc, nevtíravě, skoro neviditelně, a zároveň tím celý ten prostor zvětšuje a zpomaluje a koncentruje zároveň. (Nedokážu to přesně vystihnout).
Petr Svoboda
26. 04. 2019/*
nascheanou
08. 04. 2019haha, byla to fuška! :D
Evženie Brambůrková
01. 04. 2019To je krásné. Každý pochybuje a tápe, ale ty na to jdeš dobře. /T
tá prvá na mňa nejako "rozbehovo " a poeticky mierne krčovo na mňa, vadila mi asi aj farebná vizuálizácia modrej, ,- . ale všetko ostatné už bolo naozaj veľmi pekne vystavané, podané, páči sa mi ten proces prežívania, poznávania, a konštatovania, je to poetické, je to výpovedné, ženské, emociálne, ... veľmi pekné.
zaspat strach, zacpat prázdno
to jsem ani netušila
kolik je v duši volného prostoru