Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

My dva

09. 04. 2019
0
2
305
Autor
wišně

 

 

My dva

 

Jako vždy, zas oblíkám si šat.


A tebe tentokrát 

                nechám jenom stát.


Věděls to. Věděl! Že měla jsem tě ráda.

 Ale uvidíš už navždy jenom moje záda.


Je však pravdou, že chyběly nám květy,

když u tebe na pohovce
                            leželi jsme nazí, sjetý.


    Vždycky jsi mě utáh na svý krásný řeči,

protože má pozornost ti přece tolik svědčí.


        Hladila jsem na těle ti kilometry kůže,

protože jsem milovala, jak jen srdce může.


Nebyli jsme spolu. 

                  A asi jsme to nechtěli.
Však na lásku jsme byli málo 
                        a příliš býti přáteli.


Není to tvá vina.

A už vůbec vina moje!

Však jsme jenom lidi 

a ne jen pouhý stroje.

2 názory

wišně
18. 04. 2019
Dát tip
Milý starej Rendl, v prvé řadě děkuji za kritiku, byť ranila mou ješitnost, ale to se stává. Máš pravdu o tom verši, v tom s tebou souhlasím. Že jsou dva lidé zaměnitelní s jinými dvěma, to ještě neznamená, že je v té básni něco špatně. Máš pravdu v tom, že některé mé básně nejsou dostatečně originální. Píši, co cítím, a píši spontáně. Avšak uznávám, že stejně tak, jako některé své básně opravdu miluji, tak stejně tak i jiné své básně považuji po čase za brak. Nevidím ale nic špatného na tom to zveřejnit. Bez toho bych totiž nedostala tuhle, doufám, podnětnou kritiku, kterou třeba potřebuji. A třeba se jednou zlepším. Proč jen mi tvůj styl připomíná otce... :) Každopádně díky a třeba brzy na počtenou. M.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru