Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMy dva
09. 04. 2019
0
2
305
Autor
wišně
My dva
Jako vždy, zas oblíkám si šat.
A tebe tentokrát
Věděls to. Věděl! Že měla jsem tě ráda.
Je však pravdou, že chyběly nám květy,
Vždycky jsi mě utáh na svý krásný řeči,
Hladila jsem na těle ti kilometry kůže,
Nebyli jsme spolu.
Není to tvá vina.
A už vůbec vina moje!
Však jsme jenom lidi
a ne jen pouhý stroje.2 názory
Milý starej Rendl,
v prvé řadě děkuji za kritiku, byť ranila mou ješitnost, ale to se stává. Máš pravdu o tom verši, v tom s tebou souhlasím. Že jsou dva lidé zaměnitelní s jinými dvěma, to ještě neznamená, že je v té básni něco špatně. Máš pravdu v tom, že některé mé básně nejsou dostatečně originální. Píši, co cítím, a píši spontáně. Avšak uznávám, že stejně tak, jako některé své básně opravdu miluji, tak stejně tak i jiné své básně považuji po čase za brak. Nevidím ale nic špatného na tom to zveřejnit. Bez toho bych totiž nedostala tuhle, doufám, podnětnou kritiku, kterou třeba potřebuji. A třeba se jednou zlepším. Proč jen mi tvůj styl připomíná otce... :)
Každopádně díky a třeba brzy na počtenou.
M.