Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZálety všednosti
Autor
art
Na stole ležela stará a prakticky nepoužitelná propiska bez víčka. Směřovala přímo k mým očím a úpěnlivě upomínala na nepropsané noci, mrtvé dny a ticho v hlavě. Ticho. Jen z hloubky občas žbluňkl ten starý odlesk slova hledajícího, pátrajícího. Položila jsi nohy na stůl a jemně otřela palec o ukazováček jako bys mě vyzývala ke zkřížení meče. Otevřel jsem sešit a hlasitě předčítal:
I.
Na špičkách baletky
držím každý vzdech v hledišti
zatímco káva na stole stydne
- doma je to stále stejné
šeptáš do mraků v domnění
že si toho nikdo nevšimne krom zástupu mužů na tvých špičkách
kterým káva nechutná.
II.
Snídám tóny piána
v šelestu kavárenských od té doby jsem si říkala
a trpělivého pokyvování času
s basbarytonem a preludiem z Eliščiny blůzky
prsty knoflík a klitoris
do toho oči bloudící hráčky odráží mikropříběhy
zavřené branky u letitého brownfieldu.
- Manžel se o mě nezajímá. Zaznívá mezi rytmickým
dotykem bříška prstů na klávesy.
V klidu srkám kávu.
Na nic si nečekala a zavřela oči, abys vzpomenula na okamžik, kdy sis poprvé uvědomila, že ten ráj, který kdesi máme vražený v hlavě, je jen stínem plamenů a vyvádět se z něho je každodenním úkolem všednosti poznání. Prudce ses na mě podívala a otevřela pusu. Já v klidu srkal kávu.