Písmák leden za to nemůže
možná
se už těším na jaro
v tomto lednu se
sama sobě jaksi
krok po kroku
odpadávají mi
blízké duše
když sáhám kolem sebe
nic
zápis
milý deníčku
v lednu leje
jak jinak
co jiného bychom čekali
dvakrát to
a pak stačí málo
a radost
osvítí všecko kolem
to vně
takže znova a snad už dobře
napínavý jak kšandy
no a když ještě
nevím
asi bych toho měla
nechat
asi má tak být
když neklid
a ráno ještě tmavé
skoro ještě noc
a přece
dneska
někdy to vypadá že nic
a ono něco přece jen
dokonce ještě něco navíc
a ne málo
sen před definitivním probuzením
věšeti prádlo
vytahovati z podivné pračky
která vypadá jako regály ve špajzu
co to může znamenati
černý svetr s otazníky
černý svetr
a moje myšlenky a pátrání
kdo a proč a jak to bylo
s mým černým svetrem
co tak oživit daddy dnes
mrzení co kdy stalo se
babrání
patlání se ve vzpomínce
s léty
ze včerejší galerie a přes sklo 2006
někdo se usmívá
i přes smutnou tvář
vypadá že ne
a přitom ano
co přijde
den je dobrotivý
dobrotivě slibuje
to všecko co
přijde
čím míň tím líp a banalita 2007
jdu
a všímám si kroků
pozlátko lízátko
záplata na bolest
cink a ťuk 2008
chvilková blouznění
malá staccata v prudkých slovech
a to vše v teplém dešti
kdy dešťoví panáčci
vždy nedokonale
tak
prší a to je nádhera
i užitečnost
někdy si
očekávám úžasy
úlovek u nádraží
nádherný světlo a
odrazy přímo proti mně
i čas byl
a co když naopak
dennodenní kolotoče
kafe v mezičase
trochu
někdy trochu více toho klikání
prší apríl
prší apríl
aspoň něco funguje jak má
včera horko
a dnes apríl prší
zelení
dny slunné suché a jako korálky
jeden za druhým
však kvetem
kvete všecko
pašijový týden
pašijový týden
a co kdy bylo
co zůstalo
co se prohloubilo
zůstaň dlouho
bolím se
lásko zašla jsi
jak slunko při západu
a vpoli slov
tak stejně
vzpomínka je
jako sedět vnedělním odpoledni
tak stejně
tak stejně
snad
přibližování
však nikoliv zrcadlení
blížení
kčemu ke komu kam
v červenci
trochu pozděj
a trochu jinde
ale stále silně
je léto prostě
aspoň jedna
nenechat vymést něžnost
nenechat se
pokořit
silou silnějšího
pravda
v očích zasnění
tisíckrát opakované vomalovánkách
nic není poprvé
a ani naposled
nezapomenuté
proč je vstesku hezky
nenáročně náročně
líbané cituplnosti
vmačkané do slz
mimo
vsunula jsem se do minula
vsešitech to stojí všecko
a ze mě taky neodešlo nic
sedí to stále na svém místě
ťuk ťuk tam vzadu
stýskavé pocity
ale tak pěkně ve vatě
ve vatičce
ve svým jistým
je
jak plná lžícepo probuzeníkaždodennost a náhlejiná jak splněný sena sladkost medováa naráz hořkost co bolíjak kafíčko před nedělíto sobotní
v infinitivu
sedět si ve světlečekat a nebát semít hlavu otevřenoujediným pohybem pakzměnit nastavenítřebas mávnout křídlembýt ptákem proletětvyletěttam volný prostor
na půl cesty
i dnes musímpotřebujivnímám stromylisty je opustilyukládají seodložit tak bláznivostshodit pohřbítodtroubitsrovnanost je vzdálená vizeale přiblížení možné
sama sobě
ještě nevím jestlia budu li vědětto taky nea musímotazníky které zaplavujíhlavucož do ní nasypat něcojinévykřičet vykřičníknamalovat puntík
ne ne jen ano
proseto sítemvytvrzeno podpořenobýtnenávidětna to zapomenoutzměnitale ne červenou v bíloua naopakne nejen ano
lehká indispozice
dneska mi třeba zahraj panáčkumůžeš i smutně do pláčestejněje dneska do pláčea držím jenom silou
nevšímat si a být
být malým snílkema koukat z okna jenjako teďptát se kolemjdoucíchpo zelených loukách s trávou vysokou jak stroma nevšímat si žádnéhočasunevšímat si a být
asi se
asi se ještě nakonecvyškrábuvylížuz mlhy a z tíhyco spadla na měsoumrakemjsem steska asi se promítnuna plátno mé protější zdi
to by tak mělo zůstat už
v některých dnechchvílíchhodináchpřipadám sideštivěa omrzlea říkám sito by to tak mělo zůstat už. pak zpřevracímmyšlenkyi slova vyřčenái schovanáa cosi posunu o vteřinuo sekundu
odkudsi kamsi
mé pozdravení něžnýmrukámjako když vyloupne sebleděmodráa zůstáváv tlačenici neuhýbátvrdě se derei když barva něžně stáleprosvítá davem
až k slzám
moje odpoledne na sklonkuzdloužený stínzas a znovaaž trapněpřesto ale milemile až k zalknutíaž k slzám
a únava
tam na tom místěskladiště odloženýchslova tmavá nocjen problikávající světýlka na nebisny hvězdkdyž měsíc se nevyloupl ze stínua únava z opakovaného
tím být
být malým plamínkemhořícímsvítícímpálícíma dávat dávatnepřipalovatnezapalovatjen přihořívat
to když
to když chodí ta slovazávislá i nezávisláotevřenái sevřenávšak uzavírající kruhspínající se k soběbez nás i s námibez nás i s námi
ranní
přeskakující myšlenkapísmena vyrytá do dřevanebe nezakaboněnopěkně uhlazenonocí uklizenoať nás má pánbůh rád
naděje ve vyhlídce
lásko jsi smířliváto když si s probuzením uvědomímco mi před ním přišlo a ještě zůstávájsi smířlivá a máš krásné očidívám se jimipřinášínaději ve vyhlídce
:)
když pršía s vodou kloužetichopak rozevře sevše co má i nemáruceotočídlaně i nedlaně k nebia vůbec nevadíto nevadíže zmoknem
ještě sen
nezařazenívyloučení až opuštěníprohloubené rýhyprohloubenostmostk pěkným výhledůmza kterými není přítomnostjen ve vzpomínce
snad sen
vyřazenísmetení až opuštěníodpouštěnískládání zkoušekneuspěnímostdo budoucna bez současnabez vzpomínek.
snově
a přitom se bojímvšech důsledkůsetkánívetkání sinitek propojenýchv uzlíkykulaté jak břichotěhotnýchdítěa smrt
blbůstka
najdu si cestukterá je nezarostláprůchozívšak tahle jednoduchost nejde miproč vždycky všecko obráceně zpropadeně
v dechu
červený kohoutek ohýnek na střešejiskra svíčkaplamento všeckoa podaná rukarybka ve vodě a labuť na jezírkuvlnky co čeříčeří aby nestálaaby nestála
ona láska
malá čarodějkapřizvaná i nepřizvanázbožňovaná a nastokráte prokletáproteklávoda mezi prstya přesto usazenáa přesto usedlávypočitatelnáa stejně neodhadnutelně zrazující
ach ach
ach jak jsi hezkáláskokdyž přitakáváš všemu co smyslímneodporuješa jdeš mojí cestoukdyž souhlasně přikyvuješkdyž kladeš odporpak toužím zahodit tězapomenout v příkopu u cestyzahodit když stejně nedá se
takhle v březnu
rozkradené krabičkyrozfoukané listy knížekprázdné rucečekající očiočekávajícíco ještě může přijítkterá hvězda se rozsvítíjestliže vůbec
ráno je
pro dnešní ránobudím sevstávámto pro dnešní denstačí nestačí stačíslyšíš tu mízu všude kolem
to stalo se
když potmě bylo moje slunkopak v tomto potemnělém světěrozžala jsem svíček párlétavice rozlétly sea přišlozavítalo usedlovyplnilo prostora hladilo
eskymo (time)
můj syn napsal divadelní scénářs názvem ESKYMO TIMEač se chce tvářit že neje to o něm a o jeho nejbližším okolía to je asi tak všecko co k tomuhle tématu mámzastřelte mě třeba
je leden je leden
budu ti černým dnemtehdy kdyža už jsemmlha padá jak dnesbez zvuků tichapták ani nemrknea práskne nebudeme smutníkdyž všecko není podle jízdních řádů.
Moje zahrádka se (z minula)
Moje zahrádka se bezelstně zazelenalaKéž by to bylo tak i s mýma myšlenkamaCo ale když za každým rohem čeká vlkNo tak se nechám sežrat nebude to přece poprvé
někdy až takhle
my když se scházímemy když se sejdem jak hora s horouradost je rozlitá až do konečků prstůa v hlavě hraje mi písnička cosi až o nekonečnu.
Vlastně se obracím na tebe (z minula)
Vlastně se obracím ne tebe králíčku V tisících mých slovech že bys nenašel nic co by tě oslovilo Byla to moje chyba tenkrát tam u lesa v křoví v mechu a kapradí Mohly se nám zdát sny kdybys byl neutekl přede mnou před sebou
vědoma si že
vědoma si žeobličej je jen obličeja ruka jenom rukaco je za očimakdyž visí pohledypísnička kterou uslyšímejen když uzavřeme oči ušijen když banálně otevřeme srdce
když váhám
ach ne tak takhle neten strom před oknem už listy sházela v posledních jen třepotá si vítra přijdou větší tmya přijdou další dnyvstávání uléhánídny a nocipřežijem nepřežijemživota křehkosti
co dokážeme (jen hledám slovy, víc nic...:))
když čekáš že moje slova budou ta
kteráčekáš
když nebojíš se přejít na červenou
a zelenou pak pohrdneš
hledám hledám
stane se
Honzykovo..a proč ne..:)
Hlupáčku (z minula)
Hlupáčku že bys tomu věřila andělskýmu zpěvu z nebe Chceš zas dojít zklamání a půl roku se z toho lízat ven
den pod dojmem
den ve kterém se shromažďují kotázkám
i odpovědi
den blbec
a den pod dojmem
očekávání
očekávání
že jeden den ze tří
a tři vjednom
a deset vpěti
září
stín zdloužený
stromy zas o kus vyrostly
letos jako vloni a dál
to teplo usazené
rozpor
a začalo pršet velkými kapkami
já schovávám se jako vždy
i když nejraděj bych promokla
až na kost
Loketská (z minula)
Přišel zas poutník prodavač barevných šátků vyhlížím ho netrpělivě už delší čas Já vím že přijde vždycky přichází vždycky zatím přišel Ptám se proč dávám pořád víc a málo dostávám Odpověď dostala jsem prostou - Proto-
ano?
být tím který usíná
nevyrážet dech
bezbřehými slovy
nestavět domek
předsevzetí skoro
najdu si oheň v němž neshořím jak papír
někde na půl cesty kdesi mezi někde vprostřed prostředně
a to bych chtěla.
otazník
do ucha šeptá
něžnou představu
a vhlavě se mi stále směje
chechtací strojek
všecko jinak
myslela jsem že to bude jinakže budu čistě rozpuštěnáže si budu povívatjen taka bez myšleneka zatímobtíženatou nekonečně nekonečnouotázkoupropadám se
jen tak cvičně
stýsknout si po zeleném srdciskleněnémvýsknout si pro nic za nicdo modrého ránaopřít se o tvou přízeňstálouviset siviset bezstarostněa jen tak pro nic za nic
co problesklo
jen přitlačit ke zdiněkdy je bez prostorulípotázky co vnucují seodstřeluji směrem k dveřímsměrem k vesmíruje líp
cink a ťuk
chvilková blouznění malá staccata v prudkých slovech a to vše v teplém dešti kdy dešťoví panáčci cvrnkají kuličky a pijí vodu na místo vín
jen jen
ne nic důležitého ne nic podstatného a přece křičím do tmy tam kam smí se jen kde neublížím malým červeným trpaslíkům
vytrženo
hladím si jizvy
a pomáhá to
ve vzduchu ptactvo
sem tam taky padne k zemi
tak to je vlna
když zoranžoví nebe
ba přímo zrůžoví
když i listy stromů
zardí se
ptám se
ve studni ticho chladno mokrý sen ještě z něj kape teče zmírám ptám se a otázky letí až do nebe
jsem nebo měla bych být
jdu naproti tomu času a vstříc všemu co bude co mělo by být v zákrutách bývá klid na spočinutí nebo na zavrtání v hlavě nevadí to nic když jdu tak jsem nebo měla bych být
dobré to je
a stejně si stojíme každý na svémvšak smířenineztraceni sobě navzájema sebou samýmispíš nalezenispíš objeveni
možná zlý sen
neumímbýt nikýma každou chvíli se schovávat v jiném doupětivylizovat miskypo sladkémpoa nakonec si lízat rányve svém nikdo.
krásně je
v skorotichublažené posezenípobytívšecko seřazeno pěkně do řádkůzaseté pomalu rostea já se těším tak se těším.
něco jako
náklonnost hvězda přízeň měsícemalý člun plujícía ticho v hladině
trapas
je mi tak úzcejak jsem si řekla že mi už nikdy nikdy nesmí býtmiláčkuneumím bez tebe žít
a i a
i křižovaly se tam křižníkya lodě pluly na i podasi válečná vřavavýstřely ohně z děl a lidská bolesti lesta zrada
úsměv
jestli rád mě mášnatáhni rukujendotknem se prstya svými světy se prolnem
včera dnes či jindy
s ránem prázdnotato hvězdy nepřišly a zhasínajíticho rozbíjí rádio ten ranní stereotypzáchrana před úprkem myšlenektam
jindy zasránonebe rozpuštěné do modréa ta proč a ne a alese taky vypařilado stratosféryse vypařila asi
no nic moc teda
v ránuprobuzené snyptám se kam si namířilyprotentokrátv moři lekly rybyv rybníku taky
to to a to
tentokrát to ještě ani neproběhlo a už je to pryčzvláštníznamená to něco.
rukama svýma
zapeklitostje od peklato víření únavně neúnavných jiskřičekto doráženírukama svýmazahánímaby mi přišlo užčisté světlonebe
víš
ne nejsi ty v mém stínujá jsem jen svůj stínkdyžmučíme se zmučení
ta hvězda
na jednu strunu zabrnkal kosbrzo je tma a ráno ještě stálea na východě hvězda
teď když kdy si zas
teď když
přišel ten čas kdy
si přemýšlím
zas
dnes a pořád
v nalomenostisvítáníprvníprvní nápadmyšlenkastále se chvějící ostražitostže dnes dneskaa pořád
banalita
a vlna láskyještě stále čímsiprosmutněláprorývá se korýtkem v kamenechsrdce méhoa teče si
a nikdo nikdy
někdy se vynořímjinde než čekášjak ráda pozoruji tvoje rozpakyvšude kolem pak třískají se ta naše jáa nikdo nikdy nevyhrává
krach tak
až bojím že z toho nastanekrachaž budem se objímatv temné ulici kde nikdo nás nemůžeuvidětaž dotkneš se toho bodukterý je takkterý je tak
no a
je to jako když serozkrájí moje snyjako když se rozřežou na cimprcamprna tisíc kusůno a coco je tahle bolest proti věčnosti
víš
jen mimoděkchci sbírat jabkamimoděkse tulit k tobějen mimoděkpsátsázet slovapěstovat je
heslo dne
natáhnout zas decha dýchat rovnoměrněje třebavíc netřeba
no jo no
lámem si srdcekdyž slova spadnoujako kapky deštěto když ho nečekášto když ho nečekámemy dvajdeme kamsi odkudsiv každé kapsedeset odpovědína deset otázekto máme dohromadyto mámea nikdy žádná kapsa nezůstane prázdnáani ta mojenatož ta tvoje
dnes teď
deset hrstítěžce vydobytých slovskladiště pocitůa hory otázekchytitza červený provázeka škubnoutchce se mi
stalo se
a náhle ten pohybjak obehrávající deskaprohlížím ho v soběa jsi v němuž stal ses mýmten pohybv němž si nasazuješ brýle
kdy někdy
no jo no když ono to jde jenom někdy a voda teče stále z kopce dolů jenom dolů a že proč není zelená někdy červenou třebas
jako bychom a teprve
jako bychom si řekli řekly ty nejpodstatnější věci a pole se vyprázdnilo a zůstalo otevřené a čekající protože ve dnech co přijdou bude všecko to hlavní z života teprve
jedním dechem
vyvlíknout se ze zasukovanýchsvazkůruce mít volnévolnost proměnitv mávnutíkřídlamítlítat
úžeh v tomhle dni
je nakudrlinkovaný horký vzduchchvějí se ty větvea lístky znetrpělivělyúžeh v tomhle dnidrásání v hrudikdyž na kapkách slzstále sjíždí malý panáčekpodávám mu prsta vím že se zachytía že zůstane
je to
je to jako když se chvějem o malé pokladyo malé kořistiz války láskynic nechtítnic nevlastnitnic nedržet víc nežje nutno
úsvit
asi jsem spíš introvertníi kdyža taka tak dálenepromlouvámtvými slovyjen svým pokyvovánímspíš mlčenímgesty která mě vedoupřes úpatí velkých hortemných jezerbahenních rybníkůa vlastněje to nutný říkat tohle všecko.
střepinka
moje moře větroplašných úsměvůa odplaty v podobětvých poznámekkteré ale tak krutě vnímám jenom jáprotože mám svoji hlavua nikdy to nebude jinak
takové moje koktání
když navážem senavzájempropojíme a napojímesekam až může dojítmoje či tvojeto celé to naše
křížovka
ze dna mi přišlamodrá slova na modrém pozadínečitelnáa schválně neluštitelnámatoucíabych si mohla domýšletvymýšleta doplňovatcož už stejně dávno dělám
název není
vykukující překvapenísny za záclonouz nevědomípak vypořádávání sesrovnávánívyrovnávánía nakonec sbírka odpadnutýchprožitků
epizodka
je tojako když rozsypem třebas hrášekkam se poztrácely všecky ty malé kuličky zelené jakotráva v trávěaž pískne ta naše nová píšťalkarozběhnem se posbírat jeano
intimně
jako se večersejde s nocíjako se ráno schází s nad ránemv prostoru kolem je přece místa dostjenpíchnout prstem do nejsprávnějšího bodujen se co nejlíp do něj zabořit
infantilně
zdá se mivoní to už velikonočněa proč nečas už by byl je přibližujeme se blížblížeco nejblížejednoho čekuládovýho zajíca jsem už zblajzlakolik jich ještě budenež budou
trochu nezodpovědně
ticho v prošláplých botkáchhusí kůžev jarním povětřípes spící před svojíboudoukvětované závěsy nesou si taky svojetichokočky šílí mezi dveřminení důvod proč se nesmát
:)
mokroa záclony mi vlajípřes oknapřepadávajízvou měk povětrnému pohupování.
stane se
zdál se mi senchutnal po medu po medu po meduvyvlíknutý z pravdyotočený směremvendo vzduchudo vesmíruvznášející se jako balón balónbalónbublinkasplasklá
s malou hvězdičkou na nebi
často si tak sedávámruce před seboupohled dopředu upřenýzároveň odvrácenýano i nepro i protis malou hvězdičkou na nebi
čím míň tím líp
jdua všímám si krokůpozlátko lízátkozáplata na bolestlesta fest
teplo
zmáčknutímpřeteklo mi srdcevšude kolem teplodá se krájetždímata objímatbudem a budemkoupat sev rybníku plnémaž po okraj
k začínání
a přikázalo se tichovšak i malé jiskření v jinak nudnémdnidny se natahujía půjde to tak až do jistéhokonečnav jehož fináleobrátí se zase všeckok začínání
ššš
jedno malé překulenía co dálpodvečer skoro jarnía sen o potkáníco zdá se mii ve dne
s Mozartem z rádia
slunko se probíjído mětěsto je kvalitnírohlíček za rohlíčkem sázímna plecha na konci té cesty budeuspokojeníco asi přinese večerní nebe
písk
holubi jako na hřaděna okraji střechyvidím jeněkterá okna se umývajíněkterá už jsou a některáani nebudouvadínevadí
dobrej den
anosvět se točí dokola jakokoník na kolotočikoukámekdyž máme časa že ho nemámepodej mi rukua zůstaň v tichuv klidu seďposlouchejje dobrej dena zůstaneto věřvšak v tom to jenom vězívěř
normálně
ráno ještě černéna procházce se psemzahalené do kabátu ještě sněnívšak na východním nebinarůžověleladís Telemanovými smyčciz rádiaje normálně sobotně
v autobuse
podélv šedavém okrusiluetyremízky lesíky stromymyjedem zachumlaní do svýchsvětůa malá napětí vystrkují růžkyz našich unavených zimáků
lásko
včera jsi přislíbila přízeňv modré barvě modrých očívšak nenávistta kterávypluje odkudsi vždy když zatočí se hlava v poblouzněníjak temná hora tam za tím oknemtam v ztmavlém podvečeru
dnes
napnutá myslkdoví kammyšlenky lítajíkdoví kdekdoví kdo víkrákorajíčerní
no a co
já už se nechci procházetjen tak parkemjen takkdyž večer padáa mě kouše do rukávůjá bezhlavě poběžím naproti malému červenému dobrodružstvínebo radši nejsem steska stýskám si
tuším
na konci té cestyse sejdemv oranžové je dneska teplojedua venku za sklem vytečkovaněhovím sia žadonímnechť tenhle čas trváco nejdýlprotože na konci té cestyse sejdeme
dneska takhle
snad poslední užotevřené nebehvězdné kousky večerty nejmilejšíblýsknutí na časya zahřátí v dušita malá světlajakou máme nadějimy lidikdyž stejně víme žea proč musíme to vědět
teda jo
naproti mně
hoří oknaodleskem ranních červánkůpaničky už venčí miláčkyden bude vybraný
ten den ale bude teda
ze včerejší galerie
někdo se usmívái přes smutnou tvářvypadá že nea přitom anoanojá poddávám sepřitakávám myšlencerozprostřených šátkůpodél břehů řek
hvězdičko kolik barev máškdyž záříšpod lampouTiffanyjak ráda bych rozsvítila všecky ty úsměvyz minulých dnívyznačující se váhavostíaž osudovou
přes sklo
jako přes mléčné sklo
dobývá se slunkodo mě chladná rosaa náhlá bolest v zádecha to žloutnutí zlátnutí
rezavěnímalé záblesky o tobějako když kdesi hvízdá vláčekano tam ten
opět z galerie
průhled přes modré motýlyvěští květnatý podzimhadi se svlékají z kůží a nebo to bývá jarem to spíš to asinemyslímnedá se příliškdyž průhled slunečnicemi je tak zlatý
cvičně
jedna neopodstatněná dvojtečka ne tečka dvojtečka dvojstránka vyplazuje na mě jazyky dvou stránek den se vzbudil je čilý a slunný vlastní stín nepřekročíme však a bude hůř prý
nic neočekávaného
sny stáhly se nad ránem přišlo probuzení přehrávám scény večera nekonečnou smyčkou nic neočekávaného vše zůstává při starém
nejtišeji
únava která je šedomodrá v níž neprosvítá žádná cesta v níž cosi šeptá mi posečkej polož se nech se být jen tak zůstaň nemusíš nikam stále vést
dopis
a stejně to bylo málo
je to málo
jen rozostřený pohled
náhled
z kontextu
když jsem se vrátilabyla mi zimaale nemrzlospíš vedraden se chýlilk půlnoci užne nebála jsem seměla bychptám seměla.
nijak
ponořeněhluboce a velmi procítěněba skoro spavěba skoro unaveně
noc
noc se pohupovala jak loďka na voděpřišlo mi dvacet bílých labutív bílých špičkovkáchna jevišti ťapalyten labutí tanecmohla jsem si vybíratale stejně nevybrala
vždycky když
vždycky když přemýšlím jak utéctfixuji si únikový východočima v sobě plánuji úprkto když přitlačuješ ke zdiměúnikový východ vždycky totiž někdejeale co pak zbývávolnost musí stačitbez tebe
jenom ale
přišla mi bouřkahromy blesky jenom jako siceale co to nadělalopaseky
v galerce dvě
pod přímou palbou pohledůuprostřed kruhu ze sklasedímkdyž koupíte si obrázekve snu se vámzjevímradši nedostizdát nebude se přeceo blbosti
v galerce
papírový lesa noha mezi dveřmiplamen hořící do černočernasmutná vdovanašla čtyřlístekžluté poledneale jaké odpolednesrdce znervóznělomodré plamínky hořenítiše vybuchují