Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se(SEBE)VRAŽEDNÉ MYŠLENKY
Autor
Kamenna_Tvar
Poslední dobou mi připadá
jakoby mé myšlenky byly spletené do copu
a já si nepřála nic jiného, než je dokázat rozplést.
Nebo kéž by se chystaly
uvolnit a opustit mou mysl samovolně
navždycky a já radši zůstala hloupá
než být jejich vězněm.
Čím víc stažené jsou,
tím víc mi vhání slzy do očí
tím víc bolí jen být.
Někdy mám neodbytný pocit,
že to napětí,
už déle nevydržím.
A nejvíc mne mučí,
že nemůžu nic dělat.
Nesnesu ten pocit bezmoci,
když vidím, jak někomu ubližují
a já nemohu zasáhnout.
a nesnesu pocit sebebezmoci,
když je ublíženo mně
a nikdo mi nepřispěchá na pomoc.
Kdybych snad dokázala uvolnit
tu stuhu v mé hlavě,
co drží dohromady mé myšlenky
jenže cítím, že sama na to nestačím,
že sama to nezvládnu.
Snad někdo jiný kdyby pomohl,
říct měl, že se mnou soucítí,
jenže uvěřit je těžké
sebesladším řečem
po tom všem…
Tak mučím sama sebe
a mučím ostatní,
co za nic nemohou
a učím se chápat,
že jsou lidé, co také lžou,
i když věřil bys jim každé slovíčko.
Že jsou neupřímní,
i když dušují se, že nenávidí ty,
co nedokážou do očí říct, co si myslí.
Jsem divná, když to nedokážu, lhát?
Jsem jiná, když nikdy nepochopím,
jak mohou žít ve lži,
zrazovat
a rušit dané sliby,
zraňovat?
Jak já je nenávidím za to, jací umí být!
Jsem však jednou z nich
jednou z vás
a někdy
JSEM TAKY TAKOVÁ?!?!