01

01

23. 5. 2019

 

loupu ze zrcadla kousky skla

jak z lázeňské oplatky

ty pak strkám pod kůži na obličeji

aby alespoň něco ze mě ve mně zůstalo

voda po koupeli odtéká

v kolenech odtokových trubek

nánosy mých kostí a chrupavek

mých vlasů už je ve sklepě dost

na vycpání dvou gaučů

padesáti a sta paruk

a té kůže suché sloupané na podestě

pozvání přijala

pomalu ojídáme omítku obloženou futry

skládáme do sebe můj dům

ve kterém je teď mě víc než ve mně

žiletky pomerančových řas

přetínají tepny a šlachy kolomazu

pomalu mi rozčesává vlasy

spadneme ze židlí jako poslední akord

kdo to všechno bude skládat zpátky?

rychle

spáry trhají stoupačky na kusy

a hází je do polévky

kovová ruka nabírá lžící

usrkne a škubne sebou

ještě je horká

chceš se jí dotknout

chci se jí dotknout

chce

pod rentgenem jí nemusím vykat

kusy železobetonu na zemi v předsíni

teď jsme sami spolu

po večeři

lžíce už jsme odložili

možná jsme měli počkat

kolaudace požehnání

ale ne neměli

není to dobrý

za studena se už nedozvoníš

---