V sále s maskami

Soubor vznikal v letech 2013-2019. Fotografie opuštěného stavení jsou z léta 2017.

DÍTĚ V SÁLE S MASKAMI (hříčky)

Sestra vánku dutou má hůl.

 

1. Bedřich, pohrobek

Droby z rakví jsou leda pro zhlodání
ochotům, kteří neudrží myšlenku poruby.

2. Rod skoby

Trpělivé vytočení oka do jeho trosek,
na mezi vyhlazení, proti stálosti hranic.

3. Marod přebírá louč

Nesmělé recitování školáčka. Ještě
neleží, kdo žebřiní prašivinu předků.

4. Stipulatio

Památky hluchozděného křiku.

5. Obdoba porodu

Stařena, z kůže splasklá ozvěna
kolem, místní fragmenty hadrů.

6. Velký žert

Neustálé unikání co tě, rode bludných,
neviděnému slunci vybělí.

7. Padavčata

Výška a délka hlasu. Saje z kamene
riziko sesuvu oční vrásy, mimo limity těžby.



 

 

 

 

 

BEDŘICH, POHROBEK

Holešovice

 

Dovádění hocha v odkrytých hrobech,

jen dovádění do krajnosti hocha od-

vedeného do kraje kostí. Nepřestávají

 

práskat na jeho zrození. Už ho učí

hrát mrtvolu, tuhle habaďůru skuteč-

 

ného (droby z rak-

ví jsou leda pro zhlodání ochotům, kteří

neudrží myšlenku poruby), mrtvolu

 

za zuby. Kost pánevní, klíč-

ní ani tnout ani pře-

razit, lícní roze-

znít, co dá-

lka zpřažená přes výskot

 

(nesmělé recitování školáčka, ještě

neleží, kdo žebřiní prašivinu předků).

 

 



 

 

 

ROD SKOBY

 

Žaludek má paměť / křiku

broušeného o / minulé ticho,

když se jím ozývá / hlad,

kůži řeže / proti vláknu slov,

 

pije z prázdných

hrstí popel a

nechtěným hlasem sytí

 

zamlčené, / vražené do zad

stojících za pozoru-

hodností oné docela cizí paměti,

neřečené / vábící do blízkosti srázů,

kde shazuje padělky domu, a-

 

by ostří (trpělivé vytočení oka do jeho trosek),

směněné proti slasti (na mezi

 

vyhlazení proti stálosti hranic) masa (uznaných tvarů / lidských

vět), kosti (neustálé u-/ nikání co tě / rode bludných / neviděné-

mu slunci vybělí), obrazu (památky hlucho-

 

zděného křiku),

vyvěsilo od nohou

šev hra-

zené hla-

vy a pře-

mostilo,

vzpomínko-

u vnitřno-

stí vězí-

cích v

přátelství

řeči, roz-

zení na kr-

ok o-

d sko-

by.

 

 



 

 

 

 

MAROD PŘEBÍRÁ LOUČ

 

Bytostný výr slepuje, co zanesl

sup, když vykrajuje ho prorůstá

kostí a předhazuje masem. Jím

 

hýří, co snová zobákem živoucího

 

hladu. Nahozená mršina, škrty

klestím, skrz tarasy vejce, cesta-

řím, kamením, nejsem bez viny.

 

 

 

 

 

 

STIPULATIO

 

Nemluvně, padělané strachem ze smrti, zachází s jazykem. Podle něj kleká (jako) při soudu: budiž k ničemu. Slyší a nachází jazykem, vyhnaným z kmene zvyku zapomínat, – dokud proud opilství samozvaných prs- kaje a chrch- laje nabírá dech, sou- hlasný prst provléká na- stávající o- kliky knih dutino- u němých úst, – jejich slovo, nezabiješ.

 

 

 



OBDOBA PORODU

 

Začíná s bílou, sou-

běžnou vraždě denní

hluchoty, trpělivě sochaří

divokou ozvěnu, noc.

 

(Myšlenka vstupuje v tom, co obrací na rub.)

 

Dotýkám kůži dechu

větrných plic, ženu bílé,

která přišla ždímat o mé

kosti tajený křik,

 

květ černého tisku.

 

 



 

 

 

 

VELKÝ ŽERT

 

Kůže nebe se odchlipuje,

má rozevřená tečnosti slov,

v řezu zbytečná, dovodit –

 

oku čiré ne bez oka,

 

nikdy oka, odra-

zem pohledu vystře-

dit, ohnisko hlad-

 

kosti, rýhu blesku, vybělit,

 

než ji zevnitř oslepí ozvě-

na hromu krve, ztracený

za sebou zanechal brázdě – vnější oheň.

 

 



 

 

 

 



 

 

PADAVČATA

 

Hlad za-

jizvil marným vinu-

tím jazyka (výš-

ka a délka hlasu) chvějivý bubínek

 

(sestra vánku dutou hůl)

 

mřelcům od huby. Plamen při-

klížil drť hluboko

ložené hlíny zpěvu. Mezi nimi dře-

věné robě napjalo tón jediné struny

 

(saje z kamene riziko sesuvu

oční vrásy, mimo limity těžby),

 

volá, svými ústy. Země

se otevírá tuší, tě-

žknoucí vý-

řečností stud-

ničního pádu. Hle-

sem z rodu smíchu

 

(stařena z kůže splasklá o-

zvěna kolem něho

místní fragmenty hadrů).

 

 

 

 

---