Návrat ke kořenům

   Stalo se, že svatba jednoho z mých nejlepších kamarádů mě po čase navedla opět do rodného kraje. Ke kořenům, do města, kde jsem se narodil, byl pokřtěn a kde jsem dokončil všechny typy vzdělávacích ústavů. A tato návštěva mi dala opětovně zakusit charisma, které se mě drží již od prvního řevu a počůrání na planetě Zemi.

   Přirozená Hanácká lakota a neochota utrácet pozemské statky za jízdenky na tramvaj mě ještě v Praze navedla na nápad dopravit se na hlavní nádraží pěšky. V kombinaci s panujícím klimatem, velmi malou časovou rezervou, nutící k lehkému výklusu, a vzdálenost mezi výchozím bodem a nádražím vedly k tomu, že po vstupu do vlaku začal můj hábit nasávat aroma lidského potu v míře větší než jest dýchacímu ústrojí člověka naší doby milé.

   V Olomouci jsem úspěšně z vlaku vystoupil, zatímco šiltovka putovala dál směrem k Návsí. Patrně byla na vině roztěkanost, rozuteklé myšlenky a celková nekoncentrovanost, nicméně podařilo se zase o něco víc posunout možnosti lidské nešikovnosti. Při jízdě eskalátorem jsem totiž zakopnul a o tento dopravní prostředek si rozřezal palec u nohy. Toto mě tentokrát přesvědčilo k nákupu jízdenky a tramvají jsem dojel domů. Rodina byla zrovna pryč, tak jsem alespoň zjistil, že máme skvěle vybavenou lékárničku, žel chybí v ní desinfekce a náplasti. Do rány tak putoval rum, což se vzhledem k vysokému obsahu cukru později ukázalo jako ne úplně šťastná volba.

   Svatba byla civilní a v poledne následujícího dne. Tudíž jsem díky vševědoucímu internetu zjistil, že již v 6:45 je ranní mše na Svatém Kopečku v ústavu sester, kde žije jedna z mých babiček. Dopředu jsem zaalarmoval druhou babičku a po velmi dietní, co se spánku týče, noci jsme společně ještě před rozbřeskem vyrazili autobusem k onomu poutnímu místu. Zde jsme zjistili, že vševědoucí internet nezaznamenal zrušení oněch ranních mší a budíček před 5-tou hod byl v podstatě pouze cvičením v sebepřemáhání. Naštěstí je ona v Norbertinu žijící babička ranní ptáče a tak jsme nemuseli čekat a rovnou si popovídali.

   Poučení: být supem vás stojí společenskou prestiž, zdraví a spánek. Ale nezoufejte, dá se na to zvyknout!