Zavřít

Zavřít

   Kliknu na maličký obrázek, z něhož se na mě usmívá roztomilá dívčí tvář. Otevře se nové okno, v něm se objeví ona dívka v plné... řekněme velikosti. Pod ní svítí nápis: [ZAVŘÍT]. Co provedla, napadá mě, To, že se nechala vyfotit nahá přece ještě není důvodem k trestu. Přesto, když se dost vynadívám, kliknu na nabízenou volbu. Zmizela a mě místo příjemného vzrušení naplnil nepříjemný pocit, kam vlastně. Marně se snažím pomocí tlačítek [VPŘED] a [ZPĚT] všechno napravit. Ani hledání v historii mi ji nevrátilo. Kam jsem ji to vlastně poslal; Na Sibiř? Nebo na smrt? Cestou z práce ji náhle zahlédnu. Jde po druhé straně ulice a má takový zamyšlený pohled. Kvapně k ní přejdu a překotně se jí za všechno omlouvám. Napřed za tu – doufám, že dočasnou – ztrátu svobody. Stojí a dívá se na mě zmateně. Teprve když se začnu omlouvat taky za to, že jsem ji chtěl vidět nahou, otočí se o rychým krokem odchází. „...zavřít, až zčerná,“ doznívá útržek slov, o nichž tuším, že se týkala mě.