Snídání

Nebe se otvírá 
teď slyším svůj dech a cítím svůj tep
je uprostřed léta a v noci hoří hvězdy
jakoby někdo prohrábl oheň 
jehož plameny šlehají
jako paže milencovy
a rosa padá v klín 
město se barví jako chameleon 
jak paprsek světla prvního hledá v ulicích
snad zbytky tmy
snad stopy měsíčního úplňku 
či některou z mých bolestí
již venku jsou vdovy se psy 
a kočky si lížou rány jako žena ženu 
tak jak to chlap nikdy neumí
protože chlapi nemají ty šelmí drápky na jazyku
to ráno jen přichází jako exekutor
zabavit všechny sny 
a sfouknout městské lampy jako svíčky na dortu
však na rtech
všude tam kde je kruh ticha a polibků ještě
tančí andělé jak jiskry
jsme jako ryby
stojíme v proudu a kolem nás plyne čas, aniž se pohneme
já a ty
a občas si říkáme pravdu
a občas si říkáme lež
a občas si říkáme něco mezi tím
a pak se líbáme, jako když označujeme lístky
jazyk vklouzne dovnitř úst
a pronikne tvým jako šíp 
a pak 
to bolí, když mne značíš rozpáleným železem dlaní  
a dáváš mi jíst jazyk svůj   
na snídani
spolu s šedivou solí dne 
a okna nezavřou oči