Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte semetr
21. 07. 2019
7
11
873
Autor
Dagmaram
kadeř
sešplhává
trvá to chvíli
a roky
v půlce ramene
ráda
zrcátkem
nahých zad
přitakává
ještě
než oba odrostou
pod lopatky
11 názorů
S Dásou pít mok z robusty,
v puse drtit preclíky,
pak ukousnout cabajku,
myslet jenom na haiku
v chatce kousek od pusty -
tot muj snícek veliký...
Leráčku ahoj. A já mám zase radost, že ty máš radost. To se pak jednomu píše jedna báseň :-)
Kočkypane, malá super básnička pro mě? Díky,
ke kávě dostala jsem chuť na preclíky,
možná poradíš mi opět skvěle,
taková snídaně do jetele :-)
Zajdi děvče do kuchyně,
rozlohou už spíše síně,
uvař nápoj barvy noci,
umocni si krásný pocit
nad kávičkou horkou, temnou -
představou, že piješ se mnou.
Hned z ní budeš celá pryč,
je tu Luboš, (spo)lupič
mnoha, mnoha ženských srdcí
(i když vidí jako krtci).
A tak když jinak nedáš, tak já se do té kuchyně vyprávím. Jen si sbalím pět blum :-)
Dášo, zajít na kávu do kuchyně bys určitě stihla. To trvá chvíli. (lehce Vávrovský úsměv)