ODVAŘENÝ MOZEK

Celý den, celou noc jsem mu psal,
že mu neodpustím.
To nic, které mi doma zbylo,
to ticho, co by se do stěn vrylo.

 

Richard Krajčo

Dnes jsi se mne opět ptala:

Ako sa máš?

A já,byť po obrně úst musel jsem odpovědět.

Aby snad nenastalo trapné ticho...?

Já nevím já se podívám.

Tvé krátké pousmání na důkaz toho,že mne vnímáš,

a že-možná,snad-je se mnou i sranda.

Beze studu jsem Ti zíral na kozičky,

a Ty jsi začala zívat jakobys sex dnů nespala.

Co jsi dělala v noci?!

To byla má otázka na Tebe - na napolitánku.

Priateľ ma zasa o pol štvrtej zobudil...

Nooo... Ať už tak či tak,tohle by se i dalo docela pochopit...

Ale víc už nic.

Když odcházíš,nikdy nezapomeneš zamávat,a pak už po Tobě zbyl jen ten poslední obraz na sítnici - zpola zapletený cop hnědých vlásků,kterým vyznávat bych chtěl všechno možné,hlavně lásku,vypůjčenou od bělásků...

Mám z Tebe

 

ODVAŘENÝ MOZEK.

---