Mele pantem

Obleč si ty sváteční šaty! 
Je jedno, jak se v nich cítíš!
Jen hezky zapózuj.
Nechceš udělat mamince radost? 
Vidíš, že to jde. 
Nedávej si ruku před pusu.
Marníš jen svým časem, mě to totiž náramně baví.

Ponoř mě. 
Sice nevím do čeho, ale vím, že se pak rozpustím. 
Nechávám se unášet proudem slov, i když vím, že budu litovat. 
Nech mě o samotě, potřebuju odstup.

Zavírám oči a sjíždím po eskalátoru dolů, do melancholie. 
Hezké slovo, viď? 
Sakra, co tu zase děláš? 
Nemám energii řešit něco, co není životně důležitý.
Přestaň otravovat! 
Ach bože, ty víš, jak jsem unavený, tak s tím zmatkem něco udělej. 
Sešli na něj nějaký neštěstí. Postačí malinký, ale ať si jde po svým.

Střípky nervů se povalují bytem.
Třeba támhle pod stolem, pod postelí, na knihovně, na listech pokojovek. 
Už ti nevěřím.

Jdi jinam rozsévat svoji zvrácenou touhu lidi vlastnit.
Pohrdám každým tvým pohledem, každým dotekem a každým proneseným slovem.
Nemám zájem poslouchat další monolog.
Ani nejseš schopen mi odporovat!?
Čím, že se to nazýváš?

Zlato, intimita je přeceňovaná komodita. 
Mohl bys nechat prostor pro fantazii?
No tak budiž. 

Sny mizí. 
Kde? 
To já nevím srdíčko. 
Běž znovu spát a ta tvá hlavička vyplodí znovu něco krásného. 

Výdech. 
Nádech. 
Příliv. 
Odliv. 
Naskočit na vlnu štěstí. 
Naskočit na vlnu štěstí? 
Ach, bože!
Já bych se rád soustředil, ale ono to jde dost těžko, když pořád meleš pantem. 

Jsem bloumající světélko mezi tvými stehny.
Nevím, kam se vrtnout. 
Znáš ten pocit?