Sedmnáct lží Eberharda Softa

Inu, asi by stálo za to v tom pokračovat, takových lží bych mohl vyprodukovat tisíce. :-)

Kruci písek, řekl jsem si a povalil ji na záda, teď nebo nikdy, řekl jsem si a vytáhl z kapsy ještě nepoužitý prezervativ.

Kruci hadr, řekla ona a roztáhla závěsy. Na okně se třpytil pyl.

Ale já nejsem lhář, lhalo malé dítě ve mně, musel jsem ho obejmout a upokojit. Lháři jsme, Eberhardíčku, všichni.

Kdyby se sůl jmenovala cukr, byl by čas na mrdání dvakrát kratší.

Na stromě visí nové svíčky a mně se svírá v ruce žaludek.

Kolem mě jsou samí debilové, ale především jsem sám. Není tu fajn dívka z ústeckého kraje?

Uhni, řekla ta bába včera a já jen otevřel pusu a stoupnul si kousek stranou. Ještě že na mě neplivla.

Koupal jsem se v bazéně a pouštěl si studený proud na pupík.

To poslední byla pravda, jinak jsou to samé kraviny, můj bože Atentátníku.

Za chvíli půjdu na oběd a se mnou půjde i zákon džungle.

Myslím, že jsem génius, ale potvrzené to nemám.

Hladový pes má víc představ než moje pevné dvojí břicho.

Soft. Tak se jmenuju, ale pointu to nemá. Někdo mi říká Soft Skills.

Chci si povídat, napište mi někdo něco ze své hlavy.

Jsem pořád na netu, ale net je plný prázdnoty, měl bych si zajít k psycholožce a povytáhnout jí sukničku.

Dýchám.

Miluju jarní vánek, mám rád tvrdý spánek a pták padá k zemi zasažen šípem.

---