ÚDIV

Cítím křídla lišaje

         když s trubači míjím ulici i čas

         to mezidobí bankomatů

         kde duši rozměňuje Faust

                            a Bůh je mrtvou zebrou na přechodu

V pořadí musí být chyba

         vždyť střídmostí tu platím nájem

                           lahve otvírám jen

                                               abych převzal vlastní vzkaz

Moje stavby z písku

         ještě drží

         jak trychtýřem blesků

                           (tou modří bez oblohy)

         mohou propadat?

Proč siréna

         teď víří prach všech plánů

         proč trylkuje

                            (tu pitomou zprávu)

         že zbrojnoš byl jsem

         mlýnů větrných?

Proč kruci vytrubuje

         jak život můj byl mrňavý

         že větší prý se

                            nevešel mi do hlavy?  

Kanylou se vpíjí led

         má okna zamrzají

         končí vteřina

         co byla synonymem bytí

                           (Všichni v bílém...

                            žádný kněz

                            odpust mi

                            to malé číslo 

                                           šest set

                                                     šedesát

                                                                 šest)

Vzpomínky

                          (mí přítulní holubi)

         už křídla věší

         však možná nezahynou

         snad doletí na blízké adresy

         a zapomenou

                          (že podstata života

                         je minout)

Už vím

         tahle nabídka se neodmítá

         houkačko zbavená otěží

         co letíš do tmy

         krví semaforů

                         pak zbytečně

                                              k nemocnici odbočíš...