Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se8+1
04. 09. 2019
6
4
534
Autor
DN
8.
„Tak tady jsi.“„Potřeboval jsem cigaretu. Pořád s tím mám trochu problém. Není lehký tu být se všema těma lidma a chovat se jakoby nic.“„Aha…jsem tu asi pět vteřin a už jsme zase u tebe.“„Nevím, o čem mluvíš.“„Ty víš moc dobře o čem mluvím. Celej náš vztah byl jenom o tobě a tvých problémech. Jsi sobec!“„Tak to prrr. Víš, co všechno jsem pro tebe přetrpěl?!“„No, to opravdu netuším. Muselo být těžký válet se celý dny v mým bytě.“ „Zmlkni! Nemáš ani ponětí, jaký to je žít se sociální fobií.“„Asi to nebude tak děsný, když stojíš tady.“„Okamžitě vypa…“ „Au, tys mě kousl. Teče mi krev.“ „Nemáš mi cpát jazyk do krku. To nevíš, že pokud o to druhý nestojí, tak se tomu říká obtěžování.“ „Jsi magor. Vyšinutej magor. Byla chyba sem přijít.“ „No tak stůj…Jsem rád, že tu jsi.“
7.„Sebastiane? Ahoj.“„Ahoj.“„Rád tě zase vidím. Jak už je to dlouho?“„Myslím, že dva roky. „Jak se máš?“„Ale jo, ujde to. Víš, moc rád bych pokecal, ale za chvíli mám schůzku, takže...“„Jasně, chápu. Vlastně večer mám tady poblíž výstavu. Nechtěl bys přijít?“„No...“„Víš co, pošlu ti adresu. Máš pořád stejný číslo?“„Jo mám.“„Tak skvěle!“
6.„Já ti nějak nerozumím, absolutně do tebe nevidím a to mě asi trochu děsí. Chvílemi to bylo krásný, ale teď už se jenom vzájemně vyčerpáváme. Díky tobě vím, co chci a taky, co nechci.„Jinými slovy se se mnou rozcházíš.“„I tak by se to dalo říct.“„Ty se mnou?! To je neuvěřitelný! Po tom všem, co jsem pro tebe udělal?! Víš, kolik času a peněz jsem do tebe investoval?! Beze mě bys skončil někde ve škarpě!“„Vidíš, vlastně ti dělám laskavost. Hele, chci to ukončit v klidu. Snad…“„V klidu? S tebou v klidu nikdy nic nebylo. Nebýt mě a mých peněz…“„Peníze do toho laskavě netahej, to už je podruhý, co je máš v hubě.“„Myslíš, že jsem tak naivní, že nevím, proč jsi se mnou!“„No dovol, co si o sobě sakra myslíš. Já jsem to nejlepší, co tě kdy potkalo. Po mně už v tvým životě nic nebude. Se mnou odejde z tvýho života veškerý světlo!!!“
5.Dobré ránko. Tak jak ses vyspal? Dobré. Bez tebe nic moc.Co ty? Já spal jako dřevo. Neboj, za chvíli budeme spolu. Co tě dneska čeká? Jenom aby. Pár schůzek, k večeru pracovní večeře. Cos myslel tím "jenom aby"? Vůbec nic. Už to zase děláš. Co? Opět mi něco podsouváš. Možná, když s tím počkáš alespoň do odpoledne, budu mít na to větší náladu. :D Nevím, o čem mluvíš. Tak v tom případě mě očividně nevnímáš. Hele, víš ty co? Na tohle překrucování každýho slova, co řeknu, nemám náladu. Zdar. Víš ty co? Seš kretén. :)
4.„Ahoj, už jsem doma lásko. Kdepak jsi? Proboha, co jsi to udělal, musíme okamžitě do nemocnice.“„Ne, prosím... já už takhle dál nemůžu.“„Všechno bude dobrý, spolu to vyřešíme. Najdu místo, kde ti pomůžou.“„Ty mys…slíš...bláá…“„Sakra, proč mi tohle děláš?! Prober se! Musíš být vzhůru. Nikolasi!!!“
3.„Chtěl bych ti něco ukázat.“„A mám se bát?“„Ty víš, že už dlouho maluju jeden obraz.“„Který mi nechceš ukázat.“„Tak teď nadešel ten pravý čas. Pojď za mnou. Tamta dá... co, že nic neříkáš.“„Nikolasi, ten je úžasný. Já věděl, že máš talent, ale tohle je...zkrátka… Je tak detailní. Zachytil jsi snad každičký můj záhyb, každý sval...prostě je to úchvatný. Já ti ale modelem nikdy nestál!“„Tomu se říká fotografická paměť.“„Pojď ke mně. Miluju tě.“
2.„Tak mi tedy pověz něco o sobě“„Slova se dost přeceňují. Můžu ti o sobě říct sebevíc nesmyslů, kterým můžu více či méně věřit a stejně ti to o mně nic neřekne. Většina lidí, byť třeba nevědomě, tě v rozhovoru vždy někam směřuje, mají potřebu zakrýt svoje nedostatky, schovávají se za svoji skořápku a někdy je tak tlustá, že se za ni nikdy nedostaneš. Uděláme to takhle. Zbytek schůzky tu budeme jen tak sedět, pít kafe, za půl hodiny se zvednu a nechám ti svoje číslo, když budeš chtít druhý den mi zavoláš, když ne, tak ne.“„Tobě se nedá odporovat.“
1.Nikolas sedí na kraji fontány, vůbec nevnímá, co se děje okolo, jen s prázdným pohledem kouká přes její vnitřní okraj na hladinu. „Mohl byste mi uhnout ze záběru? Haló.“ Nikolas se otočí a spatří asi tak čtyřicátníka, svírajícího v rukou IPhone. Na sobě má dlouhý černý kabát, ale co Nikolase nejvíc upoutá, je evidentně dost drahý oblek pod ním.„A mě na záběru nechcete?“ Muž se pousměje. „Vás už vyfoceného mám, teď chci tu fontánu.“„Uhnu, když mě pozvete na kafe?“ Muži znovu zacukají koutky. „Vy jste trochu drzý. Nemyslíte?“ Nikolas se mu intenzivně zadívá do našedlých duhovek a vycení zuby do sebejistého úsměvu. „Já jen vím, co chci a co chcete vy.“„Už dlouho se mnou nikdo takhle nemluvil,“ napřáhne ruku, „Jsem Sebastian.“ Nikolas seskočí z fontány a gesto opětuje. „A kam tě mám tedy pozvat?“
+1.Chybíš mi. Ty mně. Teď lžeš.
7.„Sebastiane? Ahoj.“„Ahoj.“„Rád tě zase vidím. Jak už je to dlouho?“„Myslím, že dva roky. „Jak se máš?“„Ale jo, ujde to. Víš, moc rád bych pokecal, ale za chvíli mám schůzku, takže...“„Jasně, chápu. Vlastně večer mám tady poblíž výstavu. Nechtěl bys přijít?“„No...“„Víš co, pošlu ti adresu. Máš pořád stejný číslo?“„Jo mám.“„Tak skvěle!“
6.„Já ti nějak nerozumím, absolutně do tebe nevidím a to mě asi trochu děsí. Chvílemi to bylo krásný, ale teď už se jenom vzájemně vyčerpáváme. Díky tobě vím, co chci a taky, co nechci.„Jinými slovy se se mnou rozcházíš.“„I tak by se to dalo říct.“„Ty se mnou?! To je neuvěřitelný! Po tom všem, co jsem pro tebe udělal?! Víš, kolik času a peněz jsem do tebe investoval?! Beze mě bys skončil někde ve škarpě!“„Vidíš, vlastně ti dělám laskavost. Hele, chci to ukončit v klidu. Snad…“„V klidu? S tebou v klidu nikdy nic nebylo. Nebýt mě a mých peněz…“„Peníze do toho laskavě netahej, to už je podruhý, co je máš v hubě.“„Myslíš, že jsem tak naivní, že nevím, proč jsi se mnou!“„No dovol, co si o sobě sakra myslíš. Já jsem to nejlepší, co tě kdy potkalo. Po mně už v tvým životě nic nebude. Se mnou odejde z tvýho života veškerý světlo!!!“
5.Dobré ránko. Tak jak ses vyspal? Dobré. Bez tebe nic moc.Co ty? Já spal jako dřevo. Neboj, za chvíli budeme spolu. Co tě dneska čeká? Jenom aby. Pár schůzek, k večeru pracovní večeře. Cos myslel tím "jenom aby"? Vůbec nic. Už to zase děláš. Co? Opět mi něco podsouváš. Možná, když s tím počkáš alespoň do odpoledne, budu mít na to větší náladu. :D Nevím, o čem mluvíš. Tak v tom případě mě očividně nevnímáš. Hele, víš ty co? Na tohle překrucování každýho slova, co řeknu, nemám náladu. Zdar. Víš ty co? Seš kretén. :)
4.„Ahoj, už jsem doma lásko. Kdepak jsi? Proboha, co jsi to udělal, musíme okamžitě do nemocnice.“„Ne, prosím... já už takhle dál nemůžu.“„Všechno bude dobrý, spolu to vyřešíme. Najdu místo, kde ti pomůžou.“„Ty mys…slíš...bláá…“„Sakra, proč mi tohle děláš?! Prober se! Musíš být vzhůru. Nikolasi!!!“
3.„Chtěl bych ti něco ukázat.“„A mám se bát?“„Ty víš, že už dlouho maluju jeden obraz.“„Který mi nechceš ukázat.“„Tak teď nadešel ten pravý čas. Pojď za mnou. Tamta dá... co, že nic neříkáš.“„Nikolasi, ten je úžasný. Já věděl, že máš talent, ale tohle je...zkrátka… Je tak detailní. Zachytil jsi snad každičký můj záhyb, každý sval...prostě je to úchvatný. Já ti ale modelem nikdy nestál!“„Tomu se říká fotografická paměť.“„Pojď ke mně. Miluju tě.“
2.„Tak mi tedy pověz něco o sobě“„Slova se dost přeceňují. Můžu ti o sobě říct sebevíc nesmyslů, kterým můžu více či méně věřit a stejně ti to o mně nic neřekne. Většina lidí, byť třeba nevědomě, tě v rozhovoru vždy někam směřuje, mají potřebu zakrýt svoje nedostatky, schovávají se za svoji skořápku a někdy je tak tlustá, že se za ni nikdy nedostaneš. Uděláme to takhle. Zbytek schůzky tu budeme jen tak sedět, pít kafe, za půl hodiny se zvednu a nechám ti svoje číslo, když budeš chtít druhý den mi zavoláš, když ne, tak ne.“„Tobě se nedá odporovat.“
1.Nikolas sedí na kraji fontány, vůbec nevnímá, co se děje okolo, jen s prázdným pohledem kouká přes její vnitřní okraj na hladinu. „Mohl byste mi uhnout ze záběru? Haló.“ Nikolas se otočí a spatří asi tak čtyřicátníka, svírajícího v rukou IPhone. Na sobě má dlouhý černý kabát, ale co Nikolase nejvíc upoutá, je evidentně dost drahý oblek pod ním.„A mě na záběru nechcete?“ Muž se pousměje. „Vás už vyfoceného mám, teď chci tu fontánu.“„Uhnu, když mě pozvete na kafe?“ Muži znovu zacukají koutky. „Vy jste trochu drzý. Nemyslíte?“ Nikolas se mu intenzivně zadívá do našedlých duhovek a vycení zuby do sebejistého úsměvu. „Já jen vím, co chci a co chcete vy.“„Už dlouho se mnou nikdo takhle nemluvil,“ napřáhne ruku, „Jsem Sebastian.“ Nikolas seskočí z fontány a gesto opětuje. „A kam tě mám tedy pozvat?“
+1.Chybíš mi. Ty mně. Teď lžeš.
4 názory
Já chtěl 5. a +1. přiblížit mobilní komunikaci, ale formátování jsem upravil. Moc děkuji za tip a komentář. :)
V pětce mi chybí uvozovky... i v + 1, když jsi s nimi začal, asi by měly být tam, kde užíváš přímou řeč. Formát by vypadal lépe, sevřenější, moc velká písmena a mezery se mi hůře sledují, ten děj také, ještě zvlášť, je-li obrácený. Nápad to je dobrý, tip, jen bych poupravila podle tvého uvážení...
to už je po druhý - podruhý
Hmmm...!!! :) Hezky jsi se rozmáchl!!! Ale fuckt moc hezky! Hezky se mi to četlo a před očima se mi přehrával celý ten děj/film... ;)