Waterloo

Děkuju. Jiný pohled na věc je užitečný. Nikdy se dva lidé nemohou přesně shodnout v pohledu na cokoliv. A je to jen dobře. Hromada, hradba a podobně, jsou prkotiny, na nichž, podle mého, nepříliš záleží. Na poli to bude nejspíš jen vrstva. U zdí domů a v dobytých palpostech dělostřelectva to budou hromady. To vojclové u ohně nebyli žádní filozofové. Podělaní strachy zabíjeli čas před smrtí.

Rozdíl je hlavně v tom, že já jsem byl voják. A nerad. vím, jak těžký je kvér a jak dlouhá je noční hlídka. Také vím, že bych se nešel bít za nějakého Napoleona. Ani náhodou. Máme prostě jiný pohled na věc. 

Děkuju za pokec.F 

bohužiaľ v súvislosti vojny s jej gigasmrteľnými následkami mŕtve telá pôsobia ako hromada odpadkov, hlavne pre tých, čo  v teplúčku posúvajú šachovými figúrkami ... báseň to vystihuje

Jo. Tak bys to řekla ty, nebo já. Ale on určitě ne. Popřemýšlím o tom.

Děkuju F

Jo. Hromadu a vrány beru. Máš recht. Halda mi ale nesedla a kupa také ne. A oni někdy opravdu lezli za nepřítelem přes navrstvená těla svých padlých. O krkavcích v Belgii si musím něco přečíst. Ba ne. Kecám. Ono se mi to tak hodilo. Francouzský sedlácký synek, šestý z deseti dětí, se dal nalejt na vojnu. Negramotný a bez budoucnosti. Má uniformu, zbraň a své místo v řadě, jež nikdy neopustí. Za to dostane žold, pravidelné jídlo a úctu. Je někdo. Doma by nebyl ničím. Smrt v boji bere jako daň za to všechno. Jistěže se bojí. Vidí kolem sebe padat stejné cvoky jako je on sám a očekává, že neskončí jinak. Ale je císařův gardista a pokud by přežil, dostalo by se mu poct, o jakých se jeho bratrům nemůže ani zdát. A nakonec: Všechny přece nikdy nezabijí.

Proto je stále dost mužů, kteří jsou ochotni jít a bojovat.

Jsem se rozpovídal. Tak se měj.

Nic proti Maroldovi. Ve své době to byla pecka. Já jen, že tím památnikem jsem byl převapen. Nečekal jsem, že to bude tak dobré. To mrazení byl zřejmě úmysl a za to "klobouček".

Se smrtí je to těžké. Nikdo se nevrátil, aby mohl říci, jak je to doopravdy. Asi tak.

Mohli to být i Vikingové, tam na severu. Ti nebyli o nic lepší. On to tenkrát byl takový zvyk. ale ani smert s kolkou v čele není krásná. Je jen rychlejší. 

Ten památník je skvěle udělaná věc. Tma, oheň a u něj rothovor dvou vojáků před bitvou. Světla, hudba a zvuky. Těžko popisovat. Ty Maroldovy Lipany jsou proti tomu čajíček. Nebo to tak působí jen na mě.

Velmi sugestivně napsané, také mám pocit, jako bych tam byla. Až zamrazí... TIP

Aha. To byli nejspíše Římané. Jejich legie měly tvrdý výcvik a jeho součástí byl boj mečem. Jejich kratší meče byly sečná zbraň. Gěrmáni, proti nimž bojovali, byli velcí a silní jedinci a používali menší a kruhové štíty. Útočili divoce a zuřivě. Vekými meči, palicemi, sekerami atd. Jednotlivec proti nim měl jen malou šanci. Římané se tedy drželi v útvaru a kryli se velkými, obdélníkovými štíty. Zpod štítů jim koukaly jen nohy od kolen dolů a ty měli chráněny kovovým krytem. Germáni měli nohy holé a Římané jim tedy často útočili na nohy. Sek na nohy byl přímo součástí jejich výcviku. Zdá se to být podlé, ale válka už je taková. Obě strany hledají slabá místa soupeře a na ta útočí.

Asi tak

Ten pocit vyplývá ze zkušenosti. Zřejmě. Já už jsem leccos viděl a hravě si dookáži představit, na co myslí takový voják před bitvou. Tedy, takový voják, jakým bych byl já v té době. Těžko se to vysvětluje. Nevětší inspirací mi bylo muzeum v památníku na bitvu u Slavkova. Tam mi lezl mráz po zádech a měl jsem pocit, že jsem tam opravdu byl.

Díky, žes to četla.

Děkuju. Já mívám občas pocit, že jsem tam byl.

ako keby si tam bol ... pekne napísané