Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKus kůže
Autor
DN
Ležíš na dně hrobu.
Postava stojící nad ním bere do rukou lopatu a začíná tě zahazovat sněhem.
Ve snaze setřást ho z obličeje otočíš hlavu ke straně.
Spatříš jeho spící tvář položenou na saténovém povlečení.
V zubech svírá kousek kůže.
Posadíš se a rychle si prohlížíš tělo, jestli náhodou nepatří tobě.
Při zjištění že ne, vstaneš z postele.
Jdeš po vyšlapaných stopách do koupelny, kde vlezeš do napuštěné vany.
S očima zabodnutýma do stropu pak přemýšlíš o blížícím se konci, když v tom tě vyruší: „Kampak jsi to šel?“ otočíš se na něj, beze slov mu uvolníš místo za sebou, a když se uvelebí, položíš si hlavu na jeho hruď. „Jak dlouho tu jsi?“
„Mám pocit, že celou věčnost.“
„Vůbec jsem neslyšel téct vodu.“
„Asi jsi tvrdě spal.“
„Asi ano, “ řekne, dá si ruku před ústa a hlasitě zívne.
Tou stejnou rukou ti pak začne pročesávat vlasy.
„Měl jsi něco v ústech,“ oznámíš mu jakoby mimoděk.
„Cože?“
„Měl jsi v ústech kus kůže!“ Odlepíš se od jeho hrudi a věnuješ mu tázavý pohled.
„To těžko. Musel bych o tom něco vědět. “ Z jeho výrazu poznáš, že lže, ale ve světle nadcházejících událostí ti přijde zbytečné dále to rozpitvávat.
Položíš hlavu na původní místo a on si znovu začne hrát s tvými vlasy.
V myšlenkách se vracíš k nadcházejícímu konci světa.
Doufáš, že to bude rychlé, bez velkého entrée, žádná ničivá pohroma následovaná hodinami agónie.
„Budeme spolu až do konce?“ zeptáš se.
„Samozřejmě. S nikým jiným dnešek prožít nechci.“
5 názorů
Já bych první větu neodsuzoval. Pokud je součástí snu,pak má v bázni své místo.
Jinak si ty Tvé obrazy dokážu úplně s přehledem malovat!
A ten konec je úplně nejlepší! ;)