Dnes!

Kamarátka kamarátke:

Môj nový frajer mi povedal,že ma chce milovať platonicky.

Platonicky? A to je ako?

No,to neviem,ale pre istotu som si umyla aj riť!

:D

Když řeknu,že mi dnes Vesmír dopřál vskutku pozoruhodný den tak vůbec nepřeháním. Ba právě naopak. Možná by se k němu hodil i jiný,vzletnější příměr...

A přitom to hned zkraje vůbec tak nevypadalo. Po nekonečných měsících plných probdělých nocí kdy prostě ne a ne a nešlo spát,a po konzultacích s psycholožkou a psychiatrem  jsem dostal prášky na spaní. Já vím... Šidítko,řeknete. A máte pravdu. Ale je to moje ZNC. Včera jsem navíc pilulku zapil meduňkovým čajem. Opět po letech jsem začal hodně číst. Teď zrovna je to Pád Hyperionu od Dana Simmonse. Ani jsem nedočetl kapitolu jak mne přemáhal spánek. A spal jsem jako pověstný dudek až do rána. A spal bych dál kdyby nevolala povinnost jíti do zaměstnání. Cestou od zastávky autobusu alejí stromů a kytek jsem si snažil jako vždy srovnat myšlenky a pocity včerejšího dne. A to včetně mého posledního zápisu do deníčku zde. Možná máš pravdu,Aleši. Snad mi i víc dává mít rád platonicky než být v tom "na ostro". Zároveň jsem se snažil o zcelaprobuzení do dalšího krásného dne. Říkal jsem si také,že dnes bude poslední den s povídáním o Ní a pro Ni. Že to prostě ukončím,stáhnu se do ulity jako šneček a fidli basta. Což ještě vlastně úplně klidně může být! 

Ale samozřejmě,že jsem Tě potkal má ZLATOHNĚDÁ hned v prvních minutách tohoto dne. Zamávala jsi mi. Zamávalas se mnou. :D Opět... :) Později během dopoledne jsem byl spolu s mým nejbližším kolegou ve skladu a snažil se rozjet náš PC který trojčil a nechtěl spolupracovat. On psal sms dalšímu z nás aby nám poskytl potřebné heslo. Pak mu pípl foun,a on řekl: Už odpověděl. Podíval se na displej a řekl: Ne,to píše M. Víš,dodal,ony mne holky z kanclu nahánějí pracovně už i přes mobil. Ale tohle je soukromé.

Hmmm... :(

Bylo mi smutno. A bylo mi jasné,že to musím ukončit. Hodit všechno za hlavu. Vymazat a vyzmizíkovat Tě z ní. Nastalo pokračování v mých uvědomování si. Uvědomuji si,že on má všechno to co já nemám. Je mladý,pohledný,chytrý,sportovní typ. Nezadaný. A já newim co ještě všechno. Na trhu potencionálních partnerů jsem prostě nekonkurenceschopný. Byl jsem rozhodnut se s Tebou dnes tady rozloučit.

Vesmír si rád hraje. 

Když jsem si šel dát pravidelný poobědový čaj a otevřel dveře do obědové místnosti pro dělníky,seděla jsi tam s ním. Jasně - společně snězený oběd v krabičce ohřátý v mikrovlnce. Ale ve vší počestnosti? Možná... Vždyť kdokoli mohl rozrazit dveře tak jako já. V prvním momentu jsem chtěl vycouvat,ale opět jsi mi beze slova zamávala,a pak už mě zase chytily do pasti ty Tvoje oči... ;)

Čo budeš robiť cez víkend? To co vždycky. Aha,takže si budeš váľať guľky?! No teda,Ty máš ale slovník! Ja viem,ospravedlňujem sa! No jo no... Ale Bára jej má horší!

(Na vysvětlenou,Bára je holčina která k nám jezdí nakládat balíky co já přes den přichystám k přepravě. Někdy dvacet,někdy padesát a někdy i třeba osumdesát. A většina je i poměrně těžká. Bára je mladá a docela pohledná,ale je to takové titintítko,že by ji soplem přerazil. Ale ty její komentáře stran těžko uzvednutelných balíků a ten její slovník by jí leckterý dlaždič mohl závidět! :D )

A kolega řekl: Ona Báru nezná. A pokračoval: Tady Benetka jí řekl,že vždycky když přijede,že jí balíky naloží. A Ty ses na mě tak zvláštně podívala. Ach,Bože - ty Tvoje otchi! 

No tak co mám dělat,když jsem jemný muž?!

A pozval si ju na rande? Ne. Měl jsem? Ja neviem... Bára má přítele. Jáj - aj to už o nej vieš!? Jo - stěžovala si na něj...

No ty máš co mluvit,ozval se kolega - ty taky všecko vykecáš! No jo,řekla jsi a sklopila zrak. A já na to - nic si z toho nedělej,protože vy ženské jste některé všecky stejné!

A navíc už jsem pro ni starý. Obrátila jsi oči v sloup. Mělo to asi znamenat: TY KECKO! Nemohl jsem se vynadívat. No jo,jenže Bára mi bez ustání vyká,ačkoliv jsem ji mnohokrát napomenul ať to nedělá! :) 

Padlo ještě mnoho slov a vět,ale nebudu to protahovat. Každopádně jsem s Tebou mluvil asi nejdýl/nejvíc za strááášně dlouhý čas co jen vím,byť v přítomnosti třetího jedince. Myslel jsem,že tím s námi Vesmír pro dnešní den skončil,leč mýlil jsem se.

O půl druhé zvonil telefon. Zvedl jsem jej a říkám: halo halo! A z druhé strany ses ozvala TY:

 

MÁM ŤA RADA,BENY.

 

Slyšel jsem dobře,jen jsem myslel,že mne šálí sluch,a tak jsem řekl: Ještě jednou,prosím?!

Zoopakovala jsi to:

 

MÁM ŤA RADA.

 

Samozřejmě že jsem na to odpověděl

 

I JÁ TEBE!!!

 

https://www.youtube.com/watch?v=Uwzi4ZwMjiU

---