Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDagmar Dánská
Autor
rentier
|
Dagmar Dánská Dagmar Dánská. V Čechách Markéta Přemyslovna (1186-1212). Dcera Přemysla Otakara prvního a Adléty Míšenské. Byla v r. 1205 provdána za dánského krále Valdemara druhého. Byla velmi oblíbena obyvatelstvem. Svědčí o tom i mnoho lidových balad, sepsaných na její počest. První a poslední sloka jsou ukázkou z nich. Snad se na mne nebudou jejich autoři zlobit. |
Dagmar Dánská
Své dceři česká královna
Radila, jak si má vést.
„Až přijdeš v dobrou dánskou zem,
Hleď získat si úctu a čest.
Já baladu Vám přišel psát.
O Dagmar chci vám pět.
Byl květen, nebyl listopad.
Když zvadnul její květ.
Když přes moře ji přivezl.
Strange i s průvodem.
Řekla: „Zde budu ráda žít.
Dánsko je krásná zem.“
Velký hodokvas vystrojen.
Ve městě královském.
Lid, její krásou unesen.
Měl ji za vzor všech žen.
Dagmar jen štěstím zářila.
Když Bůh ji syna dal.
Oddaně Bohu sloužila.
Nevěrný byl jí král.
Byl velký, silný, bojovný.
Ten dánský Valdemar.
Ona ctila lid chudobný.
A lid ji miloval.
Druhého syna čekala.
A nebyl u ní král.
V Ribe v bolestech zmírala.
On kdesi bojoval.
Tam dozvěděl se zprávu zlou.
Na koně vyskočil.
Spolu se svojí družinou.
Pak hnal se ze všech sil.
Jak ďábel jel, ten dánský král.
Jen přesednul, když kůň mu pad.
Jel přes řeky. Přes hory hnal.
Až přijel tam, kde stál ten hrad.
V Ribe královna ležela.
A také malý syn.
A v tváři krve neměla.
Z krásy jí zbyl jen stín.
Však na chvilku se probrala.
Když přijel Valdemar.
Co dělat má, mu říkala.
Však neposlechl král.
Pod prostou deskou kamennou.
Teď leží Dagmar Dánská.
Lidé si na ni vzpomenou.
Byla to milá kráska.
V Ringstedu s králem po boku.
Kříž z Byzance si laská.
A plyne čas. Rok po roku.
Co nemění se? Láska.
„Teď už je čas, abych odešla
Zvony kostelní mě volají.
Boží andělé na nebesích
Už na mě u bran čekají.“
V Ringstedu královna Dagmar spí.
18 názorů
Bože, jak trapné verše. A Gora, se může zbláznit. Protože ani na toto nemá. Ó, bído
Dobrá, rentiére, nic se neděje, já jen, že veršologie je docela náročná "věda"... ale čtu tě ráda, i tak :-)
Ahoj. Tak jsem nad tím pokoumal a nebudu měnit nic. Je to balada. Dánská balada. Viděl jsem ji na vlastní oči a všechny řádky začínaly velkým písmenem. Mě to oslovilo a píši tak také. Ono to totiž má smysl. To, že používám jednoduché rýmy má stejný důvod. Oni tak psali. Mnohdy se nerýmovaly celé sloky a jim to bylo fuk. Šlo jim o příběh. Stejně, jako mě. Jsem dalek toho, myslet si, že jsem kdovíjaký básník. Jen se bavím vyprávěním. Náhodou i ve verších. Teoretické vzorce mě příliš neberou. Narazil jsem na to u sonetu, který jsem psal do jedné soutěže. Je anglický sonet. pokud se do něj (náhodou) netrefíte, řekněte, že je to italský, nebo jiný sonet. To funguje. Musím říci, že toto mě nebere. Připadal bych si jako marioneta. Takže nic. Píši příběhy tak, jak mi zní a pokud zakopávají v některých pasážích, tak to má důvod. Ta dánská balada také zakopávala. Celých 800let.
Ale jsem rád za kritiku. Vůbec si nemyslím, že nemám co zlepšovat. Děkuju
Jak víš z jiného litwebu, obdivuji tvůj zájem o historii a schopnost ta celkem náročná témata ztvárňovat poeticky a navíc vázaným veršem.
Zde /zřejmě dle vzoru první a poslední strofy/ začínáš každý verš velkým písmenem, možná bych to alespoň tam, kde navazuje na předchozí, změnila na malé písmeno /např. Byl květen, nebyl listopad.
Když zvadnul její květ./, báseň se potom v krátkých spojeních "zasekává", mohla by znít plynuleji... některé rýmy jako láska/laská také zní dost jednoduše... Ve volném verši se dost často k historickým námětům uchyluje zde publikující Zajíc Březňák, podle mne vydařeně propojuje minulost se současností, doporučuji ke čtení...
Za připomenutí osobnosti z českých dějin tip.
Děkuju. Já měl kliku na učitele dějepisu. Byl ochoten mluvit i o tom, co nebylo v osnovách. asi proto mě historie baví.
Stejně je to hezké, když si na někoho i po mnoha stoletích lidé tu a tam v dobrém vzpomenou. Většina z nás Písmáků tohle asi nezažije. ;-)