B 16

   Zrovna čtu rozhovory s Josephem Ratzingerem, ještě coby prefektem Kongregace pro nauku víry. Zároveň v rámci formace čteme encykliky a dokumenty, které vydal coby Benedikt XVI. Vloni před Panamou jsem ještě zhltnul knižní vydání jeho promluv k mladým lidem. No, a když tak má člověk možnost porovnat encykliky všech tří papežů mého života, tedy Jana Pavla II., Benedikta XVI. a Františka, tak je mile překvapen tím, jak plynule jeden na druhého navazují, ale přitom si zachovávají svoji jedinečnost. Nevymezují se vůči svým předchůdcům, ale pokračují v jejich díle a přitom vnáší svého ducha.

   Ze samotných textů Benediktových pak dýchá opravdu hluboká a křišťálově čistá víra navíc ve vzácné kombinaci s neuvěřitelně jasným a neobyčejně pevným a vysokým intelektem. Povrchně by se řeklo, že mezi dvěma charismatickými papeži tento bavorský intelektuál zůstává odstrčený, ale nenechme se zmást. Dost možná, že během svého krátkého pontifikátu udělal pro církev víc než mnozí jiní za dlouhá desetiletí. A opravdu hodně stojí za to se k jeho textům vracet a číst je opakovaně. Neb po Písmu svatém jsou to právě dokumenty nejvyšší církevní autority, které by nás měly povzbudit na cestě víry. 

P.S. Novinář Peter Seewald, který s ním ony rozhovory vedl, byl odpadlým katolíkem. A na základě vedení onoho knižně vydaného dialogu se obrátil a našel cestu zpět k církvi i Trojjedinému. To myslím hovoří samo za sebe.