Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sehriech
Autor
Slavomir Mily
hriech
I.
neviem čo so sebou
netuším ruky, nohy a ani hlavu
pohlcuje ma čierny trblietavý štrk
mozog vysiela informácie telu,
bez odozvy
túžobne očakávam ráno,
keď sa pomedzi konáre
predierajú lúče
a zo šera oproti
odhalia kríž
II.
ono sa to chce organizovať, bujnieť
beztvará hmota
vo mne
zaberá priestor
v ktorom niet života
III.
som titan
už zo mňa v jarkoch
odteká pokora
keď sa odparuje
v opojení
nevidím krajinu
iba slnko
to môže rozohnať
6 názorů
Za druhou jednoznačně, ale i za první tip. Zatímco v první je výtečná metafora s křížem, nikoliv nutně přísně nnáboženská, ale především jako symbol povinnosti nést vlastní kříž, v poslední obraz slunce, byť je myšlen dobře, podráží obsah pro svou přece jen nadužívanost. Třetí také, s ohledem na to, že je součástí minisérie, působí i sebemrskačsky za něco, co jsi hezky vyjádřil v předešlých dvou.
Hřích, jak suchý zip... potřebuje vždy dvě strany.
Tvé dílo, je mým poetickým prožitkem*