Pocit

 

Sedím a něco cítím.

 

Je to pocit čajovny v jedenáct večer, kdy už nejezdí vlaky, kdy čaj pomalu chladne a kluk co zrovna odešel nedovřel dveře. Hraje písnička, co neznám, ale myslím, že by se ti mohla líbit. Dveře se pohupují ve větru. Škvíra do světa tam venku. Průduch reality.

 

Zbytečný, trapný slova, kterejma se opijí člověk. Člověk, co je někdy až trochu moc sám.

 

Ulice se topí v oranžové lamp. Roj mušek snažící se dosáhnout podstaty vábení. Já ale neříkám, že jsem zlý.

 

Neříkám, že jsem.

 

Ranní večeře u Mcdonald´s. Kus housky, co pečlivě balím do papíru, protože se bojím bakterií. Na stole je vlas. Kyselost okurky. Omáčka, co ztratila chuť. Lidé kolem mě jsou unavení a mlaskají. Fast-food je jediné místo, kde se mohou uvolnit. Jediné místo, kde mohou být sami sebou.

 

Fast-food.

 

Fast-death.

 

Nápis na tabuli říká: Nabídka speciálně pro vás.

 

Někdo bouchl dveřmi a já zapomenu co jsem chtěl psát.

 

V čekárně na nádraží je horko, ale bezdomovec vedle mě se nesvlíká, aby si nepřipomněl, že pod vrstvami látky a špíny je ještě pořád člověk s potenciálem žít. Ohlížím se přes rameno na lidi, co nemají kam jít. Bezdomovec se ptá, jestli nemám peníze.

 

Do dlaně mu vkládám prázdný obal od kondomu.

 

Cesta vlakem. Pohyb bez změny polohy. Světla za oknem jako duše. Pach klimatizace připomíná ozon. Reklama na obrazovce říká NE vaginální mykóze.

 

Zase ty kecy.

 

Muž naproti skládá z propsaného kusu křížovky jeřába.

 

Cesta domů. Mlha okrajuje svět do tvaru pokoje klaustrofobika. Kličkuji mezi děrami. Oprava potrubí. Vykopávka světa pod světem. Provalení světa nad světem.

 

V ruce zachrastí kov a můj klíč se láme v zámku.

 

Bušení do dřeva. Snaha dovolat se osob co neexistují.

 

Je zima.

 

Lehám si a čekám, dokud mrak neodkryje hvězdy.

 

 

 

---