. . . .

Pokud něco nejde, je to snad ten nejlepší důvod pokusit se s tím něco udělat.

 

 

Vylézt například na horu, jež doposud není popsána ve wikipedii, která takto pro průměrně všedního našince neznamená víc nežli alibi.

 

 

Armstrongova cesta tenkrát na Měsíc, taky přece v tehdejších knihách ještě doposud zaznamenána nebyla.

 

 

Pokud myslíme, pak potom vždy jen v analogiích, které vlastně opakují totéž, co bylo, jenže už rozvitěji.

 

 

V denících Franze Kafky nic takového zapsáno není, stejně jako v jeho doposud česky vydané korespondenci; v povídkách rovněž ne, zatímco v románech jakbysmet.

 

Nelze však vyloučit, že bylo, poněvadž značná část jeho písemného odkazu se nedochovala, natož třeba to, co přímo komusi bez zápisů vyprávěl.

 

 

Zajímat se čímsi, co není, nebylo, dokonce o čemsi takovém psát, přímo to sestavovat, žánrově snad přesahuje i sci-fi.

 

 

Navíc v tvarech alespoň v náznacích dramatických, nebo fyzickým jednáním nějak předveditelných, když mezi ně započítávám i případné videozáznamy mobily.

 

 

Představa vyjádřit se o tomtéž nejsoucím článkem, referátem, dokonce i esejí, popřípadě básní nebo písničkou, nečiní v takové souvislosti žádný problém, ale cosi takového třeba performovat, nebo zatančit, přestává být rázem součástí onoho obvyklého zdejšího rozumového vesmíru.

 

 

Přelom nocí z 12. na 13. srpna 2020, tedy o nejblíže příštích prázdninách a přímo v té Siřemi, takovou příležitost nabízí.

 

 

Pouze musí být textově připravena, promyšlena i vymyšlena, proto začínám s výzvou o, ale jen zdánlivě, hodný čas dřív.

 

 

O co se vlastně jedná, o čem by to celé měl být, pokud se zde ještě vůbec někdo zbylý ptá.

 

 

O jiném způsobu uchopení odkazu Franze Kafky, bez depresí, jež se v takovýchto příležitostech hodně často vnucují, s využitím okolnosti, že přímo na siřemské návsi, dokonce naproti kostelu, stojí patrový dům s číslem popisným 7, kterého, zdálo by se, tedy jistého rozměrného vyobrazení na jeho zdi, si Franz Kafka za celých dlouhých osm měsíců ani jedenkrát nevšimnul.

 

 

Ačkoli alespoň jednou denně před ním procházel, jak už jsem sdělil minule.

 

 

Hrát divadlo, namáhat se vymýšlením čehosi o jakémsi obrazu dvou obyčejných nakýčovitělých jelenů na zdi, byť se zřejmě jedná o unikát, jediný v celé zemi, pod nímž procházíval, ale bez zájmu, i takový přece klasik, jakým byl Franz Kafka, jaký cosi takového může mít význam.

 

 

Žádný, odpovídám, žádný, a právě proto občas se kteřísi o nocích producírují po Měsící, zatímco zdejší jedinci ducha nelétavého ne.

---