Písmák 8: JO, VENDULO
Jo, Vendulo,
teď když máme, co jsme chtěli, tedy pár dnů po tom dalším koblihovém puči, který ovšem ještě neskončil, neboť mezi zdejšími koblihami s bolševicky rudě marmeládovými náplněmi za pár dnů pod ještě rozohněnými kastróly zplane přímo následný boj o rudě zmarmeládovaného křečka, jo, jo, máme to tady věčný masopust, a koblihy nemusí kvůli němu někam do maskérny, aniž zoo, prasečáku, nebo kravína.
Ale všechna tahleta dobytečnost vedla k důvodu, pro který na téma symbolonu bych nemusel už dál nic psát, vždyť přece, a v televizi. , všichni, (zase. ) až na mne, viděli, a proto je to pravda, sedět napravo hned vedle tamté urválkové pana Jiřího Gruntoráda, pročež teď už každá kobliha tu ví, anebo opět zcela zapomněla, jak takový nějaký ředitel knihovny ineditních tisků vypadá, taková uhuhňaná nula, vždyť nesvede žádný rozhlasový hit.
7: JO, VENDULO
Jo, Vendulo,
takže jsem opět tady, doufaje, že se v líčení praktického použití toho symbolonu samou tebou posunu i dneska zase jen o malinkatý kousek dál.
Pročež dnešní pokračování začnu zmínkou, jak mě onehdy takový jeden kdosi nakopl dotazem, abych mu jmenoval alespoň jednoho kohosi, kterého si z živých zdejších vážím.
Omluvil jsem se mu, že takový jeden se mi v prostředí plném tak akorát koblih s bolševicky rudými marmaládovými náplněmi uvnitř ihned nevybaví, a že tedy o jeho opravdu zajímavé nabídce budu průběžně přemýšlet.
6: JO, VENDULO
Jo, Vendulo,
kdosi je v cizině chudák, a jiný boháč, ale když se nějakou náhodou v pohádce sejdou, že pro cosi, čímsi, co jim třeba na krcích na šňůrkách doposud nesrozumitelně visí, a je přiloženo k sobě, doloží, že jsou si k sobě vzájemně královští bráchové.
Obdobně původně naprosto bezesmyslně kýmsi napůl roztržený plátek žvýkačky a posléze znanadání kýmsi přiložený s sobě dosvědčí, že kteřísi tihle dva v posledních 5 reklamních vteřinách už navždycky budou patřit k sobě.
Stejně tak původní renesanční bankovní směnka bývala symbolonem.
5: JO, VENDULO
Jo, Vendulo,
ač si to třeba i neuvědomuješ, každý tvůj pohled na cokoli je vysazen, i vysázen, jak kterým z těch dvou významů ti libo, symboly – a stejně tak ano, ano, souhlasím, že věta, jež bude následovat po dvou příštích, zde již ale zaznělá, je od samého začátku špatná, dokonce hanebně.
A já přitom netuším, proč jsem přehlídnul, a proto hned napoprvé o k a m ž i t ě neskartoval onu více nežli šílenou hrubici její vstupní verzály Z, jakož i nepřeformuloval následující po ní slovosled.
Takže nyní to to vypadá, že jsem tak s jistou intuitivní předvídavostí nebo vypočítavostí učinil schválně, když naprosto nemíněnou chybu zveličuji v příštím kroku podobou iniciály na stav čehosi jako praporu jindy obvykle vedoucího dopředu davy babišáků nahloučených alibisticky za ním.
4: JO, VENDULO
Jo, Vendulo,
věřím, že i po čase bláznivosti včerejších vším možně jedlým plných džberů, kotlů, pekáčů a mís máš snad stále na pracovní ploše monitoru otevřeno schéma minulého obrázku – klikni proto na pokyn Oříznout, číslo (2) dole.
A teď, a je to nejzásadněji důležité pro všechno příští, zkus pomocí šipečky (rovněž označené (2), to aby se nám to nepletlo) stanovit motiv – tedy čtyřhranný výřez.
Snaž se, Vendulo, teď se snaž, táhnutím myší překrývat, i kdybyste si teď ty i ona měly ve zrovna soustředěném úsilí třeba i překousnout jazyky.
3: JO, VENDULO
Jo, Vendulo,
ono se cosi takového snadno kecne, dokonce jen tak neúčastně plkne, ale rájem aspoň chvilkově dosažené kontemplace i trvalými zážitky přeplněným cílem současně by aspoň pro nás dva mohl být ten stále tu mnou omílaný starověký symbolon.
Jehož téma prostřednictvím autobusu projíždějícího pouštní krajinou už před desítkami let obdobně obsedantně zaujalo i autory jedné slavné televizní reklamy na žvýkačku značky Wrigley Spearmint, m i n t, z níž hned na úvod, i přes případné zbystření manažérů dotyčné firmy vyrábějící zboží se zelenou šipkou, jsem vyspeloval prvoesenci máty takto doslova.
Aniž bych se takovému jejich znepokojení divil, neboť od chvály k pomluvě to bývává jen skok přes (no, inu, dejme tomu) věčně zelený mátový potok.
2: JO, VENDULO
Jo, Vendulo,
teď, když už něco umíš, můžeme pokročit blíže k cíli samého symbolonu jako znamení, který/které ovšem v mém záměru není čímsi konečným.
Neboť jím bude až jeho použití.
Dokonce: v záměrně skrze tebe vyvstalých okolnostech jeho použití.
1: JO, VENDULO
Jo, Vendulo,
kdybys mě teď (a to alespoň jednou v životě) poslechla.
Kdyby jo, tak bys ihned vzápětí vešla do nejbližšího papírnictví a koupila v něm linkovaný sešitek slovníčkového formátu A6 v tvrdých deskách – vyšel by tě na 20 korun.
Až bys koupila, a vrátila se, tak by sis otevřela internet a zadala pokyn stahuj. cz .
31) MILÁ PANÍ PŘEKLADATELKO DÍLA FRANZE KAFKY:
Už za života Franze Kafky byly některé okolnosti, o nichž dnes pojednám, lidem intelektově zběhlejším už známy – byť i mezi nimi vzbuzovaly překvapení, dokonce podiv.
Proto i v Kafkových denících lze najít zmínky tohoto druhu, poněvadž kina a divadla navštěvoval.
Začnu tedy dnešní návod, týkající se teatrality jistého druhu, připomínkou Georgese Mélièse, klasika filmových triků, byť moje téma se odvozuje od těch fotografických, známých ještě o generaci dříve.
Nalevo záběru postavím kohosi, pravou část čímsi vykryji nebo zacloním, a tuhle kompozici vyfografuji.
21) MILÁ PANÍ PŘEKLADATELKO DÍLA FRANZE KAFKY:
Dnešní pokračování bude zejména o dvojím:
1/ o mladém Franzi Kafkovi,
2/ o starém Židovi příjmením snad Eisenstadt původem z Těšína, Teschen, který byl později také tajemníkem velvyslanectví východní říše za vlády Velkého mongolského churalu, čímž se podobal mnohým hrdinům Kafkových povídek, no, a ten starý žid tady od nás, od Těšína, měl syna, který je dneska něčím jako ředitelem fabriky na výrobu stále nových edicí Kafkových spisů, které jsou už pár desetiletí prosty autorských práv, takže jako surovina k dispozici úplně zadarmo, ba, vlastně je majitelem té fordovny, pročež, potěš protěž, tisíckrátenásobným multimilionářem, jako nějaký ten Ford z Kafkovy Ameriky, abych tedy vrátil celé to dnešní vyprávění zase k úplnému jeho počátku.
Naznačenému již minule zkratkou TBT, jež mnohým mohla připomenout označení pro TBC, používanou pro nemoc, na kterou skonal Kafka.
TŘEBAŽE O DOPISOVÁNÍ – NEJEDNÁ SE O KORESPONDENCI
Vyjdu-li teď na podzim zde v Českém Těšíně za tmy večer ven, obvykle(. ) dostanu po hodině astmatický záchvat. . V 89.
KDYBY SE SVEDLI POHNOUT V ČASE
Kdyby bylo něco takového možné, jako vypodložení líných zadků čímsi, co by nutilo k činnosti, jak mě vyzvali zrovna včera na blog. cz k sepsání čehosi jako příběhu o stroji času, tak tedy potom bych si zvolil Měcholupy támhle za Kladnem a za Lužnou ještě dál, zrovna dneska s datem 9. listopadu 1917, za rok a pár dnů by skončila Velká válka, a pokud hned teď, bylo by to jen pár hodin před příjezdem pražského rychlíku – když dnešním měcholupským nádražím postaveným nedávno tamté době před stoletím, dnes už vůbec, a to opravdu vůbec, po pouhých jenom 102 letech, žádné rychlíky už ani neprojíždějí.
Natož aby kvůli komukoli zde zastavovaly, proto i ten Císařpán bydlící vždycky na zimu támhle za lesy na zámečku v Lánech, a jindy semhle na Křivoklátě, ať mi mou prostořekost jezdce časem promine.
. . . .
Pokud něco nejde, je to snad ten nejlepší důvod pokusit se s tím něco udělat.
Vylézt například na horu, jež doposud není popsána ve wikipedii, která takto pro průměrně všedního našince neznamená víc nežli alibi.
Armstrongova cesta tenkrát na Měsíc, taky přece v tehdejších knihách ještě doposud zaznamenána nebyla.
Pokud myslíme, pak potom vždy jen v analogiích, které vlastně opakují totéž, co bylo, jenže už rozvitěji.
. . .
Prosím všechny, kteří ztratí souvislost hned již v této první větě, aby dále ve čtení nepostupovali.
Poněvadž dál to bude opravdu jenom pro takové, co jsou, jak se s jistou závistí nedosažitelnosti říkává: na hlavu.
Zatímco Siřem je vesnice nedaleko Blšan, kterou ovšem i přesto nenajdete například na mapách ve školních atlasech.
Franz Kafka poprvé vydýchával krev v noci z 12.
BESUCHEN SIE DIE HIRSCHE VOM DORFPLATZ IN ZÜRAU
BESUCHEN SIE DIE HIRSCHE VOM DORFPLATZ IN ZÜRAU
Franz Kafka v sedmnáctém,
doprovázen Tuberou,
dojel rychlíkem,
EIN HIRSCH, ZWEI HIRSCHE
EIN HIRSCH, ZWEI HIRSCHE
Leckomu se může jevit,
a jsou i mezi voliči tací,
že jelen nalevo pod štítem
ZWEI UNGESCHRIEBENE HIRSCHE
ZWEI UNGESCHRIEBENE HIRSCHE
Vezměte si příklad z pana Tomana:
pan Toman na to totiž má.
Došlapal onehdy do Siřemi,
ZWEI HIRSCHE AUF DER FASSADE
ZWEI HIRSCHE AUF DER FASSADE
Pokud je levandule
vhodně zelená,
přiláká určitě
Zwei Hirsche
ZWEI HIRSCHE IM ZÜRAU
Přede vsí lávka.
Do příběhu vchází sám
slepý Franz Kafka. .