noci, po nichž zdá se nám, nepřichází ráno

Noci po nichž zdá se nám nepřichází ráno.

Přijdou noci, kdy ti nebude stačit tátův bavlněný kapesník. Noci, kdy si tma ustele na tvých bedrech a ty se nebudeš moci nadechnout. Kdy si najdeš pár důvodů, proč se o to ani nepokoušet.

Přijdou noci co zavřou oči starých lásek a ani jeden z nás nebude tušit, proč se tak muselo stát. A možná přijde křik či pláč a možná bude tu noc mezi námi v peřinách ticho. To jsou ty noci, kdy umírá láska.

Přijdou noci, kdy nám vlastní rodiče nebudou rozumět. Noci, které se nás budou ptát, co jsme si to probůh mysleli.

Přijdou noci, kdy odejdou. Kdy odejdou a už se nevrátí. A my budeme odsouzeni žít s vědomím, že jsme nestihli to naše poslední sbohem.

Přijdou noci plné nejistot a strachu. Noci před zrcadlem s otázkami na rtech. Noci po nichž nepřichází odpovědi.

Přijdou noci špatných rozhodnutí. Rzohodnutí opilých, ztracených a naivních. A my poneseme odpovědnost.

Přijde ještě spousta nocí, po nichž zdá se ti, nepřijde ráno. Těch, co bolí na kostech.

Tak zavři oči, spi. Spi sladce.

Já jdu popohnat to naše ráno.