recese mít tě ráda
kdybych si mohla fakticky vypreparovat srdce z hrudi
udělala bych to
jen aby sis jej mohl potěžkat
pro všechna slova
pseudolásky
“Můj ty bože to je ale skvělá muzika … máš fakt dobrej vkus … odkud znáš tuhle kapelu . ”Kouká na mě - já ti to slovo nemám ráda, ale když on tak fakt koukal - kouká na mědychtivěa já přemejšlim, zda kápnout božskou.
Jmenoval se … no ono to není vůbec důležitý … a z kraje jara tohoto roku mi vyrval pětikorunu z dlaně, že prý mi tady a teď u jukeboxu ukáže novej svět. Zcela objektivně řečeno (slovy mé matky) se jednalo o katalogový příkladnarcistického volnomyšlenkáře pozéra tragéda a nevím co všeho dalšího, co ženu mého věku na opačným pohlaví přivádí do kolen (skolen párem dívčích kolen.
berlin
Psal se slon léta roku 22´a mně táhlo na dvaadvacet. To byl ten rok, kdy zemřela královna a my sMarií od července nepřestaly poslouchat střídavě Hey od Pixies a Jasnou zprávu od Olympicu. Byl to ten stejnej rok, kdy jsme pomalu a kolektivně vystřízlivěli ze všech těch dětských naivit a milování praktikovali zásadně bez lásky. Těma střízlivýma mokrýma očima jsme na sebe tupě civěli vpajzlech první cenové skupiny a nad ránem si bez jakýchkoli ponámluvních formalit i toho blbýho sbohem mizeli prvním spojem domů.
bez jakékoli stopy po tvé včerejší existenci
přemýšlím, jak ti to popsat
jak to pojmenovat
uchopit
vtěsnat to do těch pár řádků, na které máme čas než nám začne svítat a ty se unavenou chůzí doploužíš domů
láska z kuřpauzy
Típla cigaretu, vyfoukla mi kouř do tváře a řekla „půjdu s tebou na jedno, ale pivo nepiju“. Tak jsem jí na baru objednal dvě deci červenýho a čekal. Čekal, až začne mluvit, až mě začne mít ráda, až přestane. S partou z gymplu bydlela na Praze čtyři a milovala Bukowského.
míjení
A možná se budeme celý život míjet
ve víru měst cizích i tam, kde jsme doma
ve všech těch zmeškaných telefonátech
uskutečněných po druhé ranní a čtyřech pivech
jen pár otázek
Říká se tomu volný proud vědomí
doors of perception nepletu se pane huxley.
Jenže mne se pletou slabiky a pak to má takové ušmudlané tempo
a občas se mi pod postel zakutálejí slova a já přeci nemám celý den na to válet se vprachu
nemožnosti
tam kde došel cit
šeptem memoruje vybledlé věty ochraptělých vášní
ráno nerozumí vlastním myšlenkám
nerozluští vínem rozmáčená slova
cizinci - protože to si dnes navzájem jsme
tahals mě za vlasy v zapadlým baru
to bylo to nejblíž kmám tě rád
co jsme si kdy byli
ten večer chutnal jako jim morrison a červený víno
volnomyšlenkář
jsi magistrem prázdných slov
rád dívkám oblbuješ hlavy
ty seš tak krásná a já tě mám tak rád
šeptáš do ucha po levé straně
modř
A tam mezi nebem a zemí, kde se oči barví pomněnkovou modří, poznala význam slova milovat a nikdy už se mu nepřiblížila natolik jako toho rána, kdy ji jeho chladné ruce tiskly vbocích a prsty kreslily obrazce po jejím nahém těle. Měla strach zbudoucna a kdykoli pohlédla kminulosti, vracely se jí vzpomínky zpředchozích životů a ona se obávala, aby se nitě osudu nezapletly a nechaly ji dýchat a kvést ve vlastním rytmu.
právní jednání učiněné v dobré víře
Láska ostatně jako jakékoli jiné jednání lze klasifikovat dle následujících kritérií.
láska je dvoustranná
já tebe taky
není mou povinností milovat tě zpátky, ale dělám to a je to ta nejjednodušší věc co znám
podzim mě nemá v lásce
někdy
někdy přistihneš sám sebe v bodě, kdy se cítíš prostě jen moc vyčerpanej
moc vyčerpanej, abys přesvědčoval vlastní hlavu, že seš přeci šťastnej
pocit dušnosti tvých vlastních citů se vrací v nepravidelných intervalech
nebrečel jsem
Tvá bledá kolena chvíli zmateně přecházela po pokoji, pak sis ke mně konečně lehla. Já měl tu noc v hlavě jen sex a pár jalových povinností. Bylas zas nějaká divná, když ses u toho chtěla držet za ruce, ale divnou jsem tě poznal. Poté jsem usnul.
pár slov při tom zvláštním ránu
ráno opilý slunce
potrhaný silonky spodní prádlo bolení
hlavy
tvoje něžný ruce
na shledanou všem mým láskám
motýli
které si vydechl do noci společně scigaretovým kouřem
jen pár chvil po tom co jsme se našli
usadili se mi vbřiše
chtěla bych být básní
Chtěla bych být básní
napsanou na vytrhnutý list papíru
založenou do šuplíku tvého nočního stolku když ti došla slova
kterou nedáš nikdy nikomu přečíst
umění snu
Zkraje rána,
kdy je člověk nejvíce člověkem
zaléval Monet pomněnky tvých očí
Podivný
červánky
poslední dny nenacházím ta správná slova, která by pojmenovala, co cítím
růžová oblaka mne hladí na duši
proč lidé milují netuší m
pamatuješ všechny ty letní opilé cesty, které nás dovedly domů
plavovlasá
Tam, kde chybí cit
šeptem memoruje vybledlé věty ochraptělých vášní
Ráno nerozumí vlastním myšlenkám
Nerozluští vínem rozmáčená slova
vzpomínky na prahu
Koleje na kterých se člověku zdá, že vživotě nepoznal strast a žal. A červánky, které hladí naše slova citu po spáncích vrytmu mých obnažených myšlenek (svlékly se ti sradostí). Vhlavě i srdci včerejší deci, tak líbej mne přeci.
Rýmuju, protože povětšinou nenacházím ta správná slova.
noci, po nichž zdá se nám, nepřichází ráno
Noci po nichž zdá se nám nepřichází ráno.
Přijdou noci, kdy ti nebude stačit tátův bavlněný kapesník. Noci, kdy si tma ustele na tvých bedrech a ty se nebudeš moci nadechnout. Kdy si najdeš pár důvodů, proč se o to ani nepokoušet.
březnová
Ten starej sovětskej tank. Ten, co tu bude stát až my dva už tu dávno nebudem, protože ne všechny dějiny se dočkají přepsání. Nezbývá než se tomu smát. Soudruhům osvoboditelům.
půlnoční myšlenky
půlnoční myšlenky, nedaj mi spátpůlnoční myšlenky, zbývá jen lkátnad tím, co bylocos milovalnad tím, co zbylocos rozprodalza jednu letní opilou nockdy nechybělo moca patřil nám světláska, co vešla se za neheta neodešla
a tak si s ní každou noc povídám, poněvadž prozřetelnost vstává až po západu slunce.