Aťsi

corriente libre,

já si ale ve skutečnosti myslím, že bojovník může ovlivnit sou budoucnost i v těch nejhorších podmínkách, například v gulagu nebo v koncentráku. Píše o tom třeba židovský psycholog Viktor Frankl, který šel do koncentráku dobrovolně za svými rodiči, i když měl dost času na to, aby emigroval. Nakonec přežil, protože byl duchovně velmi silný. Ale nejde jen o přežití. Jde i o způsob, jakým zemřeme.

Pokusím se vydat se do neznáma interpretace a pochopení.

Bez jha tíhy zaslepených kultur

těším se na zítřejší ráno

..ze včerejšků klesá rozptýlený prach 

v mém srdci znám vzrušující doteky přátelství,

které nerespektují oči dravců

(Ještě že těkavý proud času odpoutává lodě od břehů,

a ty mizí za obzory poznání do-nez-ná-mých-pří-sta-vů)

Souhlasím s Luzz, mezi řádky je mnoho a velmi rád sleduji tu přesnost ženské intuice, která se nenechá zotročit líbivostí.

Dievča z lesa dodává opravdu potřebný vhled - nutnost vložit svou energii do zkoumání zákonitostí vedoucích náš život je hodna osudu člověka.

Musaši vidí správně. Zítřek není, je jen přítomnost. Nikdo netvoří budoucnost. To je jen pozlátko pro ty, co se neumí vyrovnat se svým osudem nás jako smrtelných bytostí a svůj život vedou v chaosu.

Lawender..proklouznutí pod hraničními prahy je díky Tvým přesným a nabroušeným tahům zkušeností pro radost. Neboříš, procházíš. mizíš.

Marhelo děkuji, pro básně, a ty co je píší, je největší výzvou zažít svou poezii přímou zkušeností a s ní využít ten prostor, který dostaneme díky zásahu ticha uvnitř svého nitra. Neplýtvat náboji a mířit přesně a v pravdě. Pro svobodného ducha.

Myslím, že mohu napsat, že všeci co pro Tebe zanechávají své dojmy byli díky Tvé básni v dosahu těch nábojů. O tom je do jisté míry zmínka California Memory. Z toho co takto znám z vlastní zkušenosti je umění člověka vytváření činů ze základu, který v nás zanechal dotek Ticha. Nutno podotknout, že zde není místo pro lámání tohoto pro osobní prospěch. To je čistě pro náš vztah s Nekonečnem a naše putování v rozvíjení vědomí. Každá slabost a sebedůležitost je nakonec ten prvek, který se projeví jako zcela zničující.

Musaši to podle mne taky trefil. Stopa anarchie v básni není pro nevyzrálou pomatenost, ale pro ty, kdo mají zodpovědnost za všechny své činy. A to do posledního. Pak to není anarchie, ale disciplína potulných bojovníků.

Pokud tato neuzavřená rozmanitost kontaktů naši energii osvobozuje, lze se dívat do intensity tváře tichého doteku, který jsi přinesla a já Ti za něj děkuji. Ty setkání jsou opravdu neodmítnutelné a což jsem nevěděl (dievča z lesa) väzby vznikajú na základe rozmanitých zákonitostí. Vždy jsem měl za to, že to znamená být v pravý čas na pravém místě:) Pokud se tedy bavíme o vazbách, které nezotročují, ale osvobozují. 

Nutno říct, že o tomto se nebavíme jen my a dnes. Uvědomovali si to všeci, kteří se vydávají a vydávali do neznáma, když přkračovali hranice sebe samých, že člověk jako takový nestojí uprostřed vesmíru, ale je jen jeho droboučkou součástí. Setkal jsem se s tím, že strážci poznání dávných lidí poznání se k tomuto stavěli takto:

Moudrost není vlastnictvím jednoho člověka. Všichni bychom měli jednat v souladu s moudrostí a ve svém vědomí ji využívat i když nepatří jen jednotlivci. Moudrost znamená vlastní ověřování dávných i nových představ o nacházení přírodního zákona. 

Každý den v tomto je nový a mne velmi těší setkání, která se váží samy od sebe:)

Calif,

s tím nesouhlasím. V Osvětimi nebo v ruském gulagu si člověk mohl tvořit budoucnost dost špatně. Dost špatně si taky tvoří budoucnost někdo, kdo má rakovinu, nebo komu je třeba devadesát pět let.

S odstupem mi ale ta básnička připadá taková trhle anarchistická. Nakonec - proč ne ? Je dobré, když lidi svazují nějaké vazby. Rozhodně je to lepší než být sám. Takže dokonce dávám dodatečný tip.

polymery sú úžasné ... väzby vznikajú na základe rozmanitých zákonitostí ... naša škoda, že nevieme alebo nie sme ochotní vložiť viac energie do skúmania zákonitostí ... necháme sa unášať potrebou získať čo najviac teraz a tu ... a tak to aj vyzerá

tisíce ostrovů s hraniční kontrolou - to je docela dobrý. i ty polymery... text by zasloužil trochu propracovat, provázat, ale ve výsledku i tak sděluje mnohem víc než leckajé zdejší květnaté, ale prázdné (byť líbivé) "básně".

Neexistuje bezvládí, zítřek bude mít každý takový, jaký si zaslouží a lidi rozhodně nejsou polymery.   To není žádná poezie , jen bezobsažné výkřiky o ničem.

tisíce ostrovů s hraniční kontrolou ... aťsi :)

až - ať ... prvý riadok