Modrá

:-) Jo, to znám, to vyřazování. Dřív jsem je nosila po malování do práce- do nemocnice, nechala je v jídelně na stolku, kde bylo vždy pár knížek a časopisů k dispozici pro pacienty. Teď si říkám, že si  musím  přečíst řadu těch. co mám ve skříních., jenže je jich tolik, že to do smrti nestihnu :-( Tak alespoň k těm dětským se vracím, když čtu vnoučatům ;-) U nás nikdy nebyly rozestavěné skleničky a blbinky na utírání prachu, všude jen knížky :-) 

To není hrubka, Marcelo, to je jasný překlep! :)

Já jsem maloval v létě (když byla žena s dětmi u babičky a dědy na Slovensku). A když jsem vracel knížky do knihovny, řekl jsem si, že je protřídím a ty co nechci vyřadím a dám do knihobudky. Dopadlo to tak, že jsem si celý zbytek dne četl a nakonec jsem vyřadil dvě: Vzpomínky na Budoucnost od Ericha Denikena a sborník poezie Pár střípků, který jsem ovšem měl ve dvou exemplářích. Jsem taky naprosto beznadějný případ :)

Měj se hezky pohádková babičko! :)

:-DDD teda napsat ti s hrubkou?! :-DDD to snad dokážu jen já.

To je bezva mít doma testovací vzorky ;-)

Ono ale fakt nejde o chápání, ale spíš tu pocitovou vlnu. To mě právě na komentářích,typu toho od Zbory, baví. Ber to jen jako námět, ne výtku. 

Zboro, jsem se teprve teď podívala, kolik ty vlastně je. Myslela jsem si, že jsi mladší :-D. Jenže to je asi proto, že jsem tu už víc jak 14 let a nedošlo mi, že stárneme oba ;-) Po dvou klukách bych každé mámě přála dceru...a vlastně i tátovi. Jenže fakt je ten, že ta naše je takovej zázrak a dar v jednom. Asi je to i výchovou...Možná i kvůli knížkám... když malujeme, je to největší problém - vystěhovat, nastěhovat... už je nespočítám. Ale jsem pohádková babička, takže mě těší, že knížky patří i do hlavního problému při malování i v bytech mých dospělých dětí.

Jojo, dobře, jasně, já právě nevěděl :)

Zbora...doufám, že z mé odpovědi nevyplývá, že bych o ty připomínky neměl zájem, je to přesně naopak, nicméně věřím, že i přesto má autor  právo trvat na originální verzi textu, pokud ho připomínky (jakkoli smyslupné) úplně nepřesvědčí...jsou to pro mě pohledy, které beru v úvahu a v příštích dílech je pak můžu více či méně zohlednit, takže o užitečnosti nelze pochybovat

Marcelo, děkuju za skvělý tip, s tou holčičkou, ale myslím, že se v našem věku už spokojíme s těma dvěma klukama :) + já vlastně holčičku už mám - je to dcera mé dávné přítelkyně, ale je jí teda už 23 a když si s ní jdu sednout na skleničku, tak na mě servírky koukají jako na úchyla. A s tím četním: u nás doma se všude povalují nějaké knížky, jsme jimi doslova zavalení, takže kluci vyrůstají mezi nimi a berou je jako přirozenou součást života. 

Mirku, tak to je úctyhodný počet. Můžeš si podat ruku se zdejší autorkou Lnicí, která má v testovací laboratoři stejný počet. 

Mimochodem, pokud jsi si tím textem natolik jistý, že na něm nic necheš měnit, je tady při publikaci možné zaškrtnout políčko Nestojí o hlubší kritiku. Já osobně Písmáka beru něco jako svým způsobem dílnu, a mám rád, když k mým textům mají lidé nějaké smysluplné připomínky. Ale chápu, že každý to má jinak. Nicméně napsat i krátký komentář vyžaduje čas. Kdybych věděl, že o ně nemáš zájem, mohl bych ho věnovat jinému autorovi :)

Marcelo, já mám doma testovací laboratoř s pěti pokusnými vzorky (v rozsahu 2-11 let, proto taky teď píšu převážně dětskou) a povrch prošel bez jakéhokoli nepochopení, proto mi nepřipadá (ani teď) až tak nepatřičný, ale chápu, že každý to může vnímat jinak a že jiné slovo by tam spoustě čtenářů sedělo líp.

Mirku, Zbora napsal svůj názor a já s ním v podstatě souhlasím. Nejprve jsem jeho poznámku pochopila jako výtku významu slova , až dovysvětlením mi došlo, že opravdu povrch je takové podivné slovo a stačilo by jej nahradit jiným...třeba "... a nebo barvu vodní hladiny" Ale ty jsi autor. Není to o chápání, ale spíš o cítění.

Zboro, to je fajn, že čtete. My měli taky dva kluky ( rozdíl tři a půl roku) a pak s odskokem holčičku ...po šesti letech od mladšího syna. Vřele doporučuji tento model ;-)

Marcelo, ano, volba slov je autorovo výsotné právo, a moje výsotné právo je zase krafat mu do toho. Na tom to celé na Písmáku je (ehm, tedy celé roky bylo) založené :)

Staršímu jsou skoro 4 a mladšímu rok. Jejich společná knihovna má už teď 4 police a raketovým tempem se rozrůstá. A do knihovny už nejezdím půjčovat knížky pro sebe, ale výhradně pro ně, takže se Tvou dobrou radou řídíme! :)

Pěkné. Teď právě se tu bavím s některými lidmi o absolutním rýmu a o rýmovém echu. Modrou - Odrou je krásný příklad rýmového echa. Blahopřeji a dávám tip.

Marcela, Zbora...nedávno jsem četl rozhovor s Dominikem Landsmannem u příležitosti vydání knihy Kapitán Adorabl a bambitka černokněžníka Vorána, volné pokračování jeho předchozí knihy, u které jsme se celá rodina nehorázně bavili (děti i dospělí stejnou měrou) a zaujala mě hned první odpověď, se kterou velmi souzním:

"Knížka je primárně pro děti, ale je napsaná tak, aby se líbila i dospělým, respektive aby i dospělí v ní něco našli. Já když jsem četl knížky synovi, tak většina z nich mi přišla hrozně infantilní. Tak jsem si řekl, že když už jsem ten spisovatel, tak napíšu něco pro děti, něco, co není infantilní, co se nebere tak vážně a i ten rodič se u toho může zasmát. Takže jsem tam nacpal odkazy, které jsou dle mého názoru pro děti neškodné. Děti je nepochopí, nebo je přejdou, ale rodič by se u nich měl zasmát."

takže tolik k případným snahám o vsuvky pro dospělé, které jsou mně osobně v případě dětské poezie i prózy sympatické a rozhodně se jim sám nevyhýbám.

Zboro, asi jo... nevím. Jestliže ti šlo o "zvukomalebnost" pak by se jistě dalo nahradit jiným slovem, ale to patří autorovi a pokud mu stačí povrch, pak je to jeho voba. Ani bych tyto texty nenazývala dětskými říkačkami, je to spíš docela sympatický pokus o poezii pro děti (i dospělé).

Nevím, kolik je tvému synovi, ale já Uspávanky dětem četla asi od tří let i s vědomím, že je nemohou celé "pobrat". Všechny mé děti, včetně nejmladší vnučky, měly už v dětství obdivuhodnou slovní zásobu. Tak klukovi čtěte. Je to to nej, co mu můžete dát

Ale jo, unese, Marcelo, ale není hezké, zvukomalebné. Spíš fádní. Jan Skácel by slovo povrch do své básně myslím nedal. Ani do té pro dospělé... :)

A jinak díky na tip. Úplně jsem zapomněl, že starší syn už dorostl do věku, kdy by se mu Uspávanky mohly líbit. 

Myslím, že i povrch klidně básnička pro děti snese... jsem dětem čítávala před spaním Skácelovy Uspávanky a rozuměly jim tak dobře, že dcera u zápisu do 1.třídy recitovala zpaměti celou Uspávanku o Hloupém kocourovi... Zvídavé dítě se zpetá, když neví ;-)

Oproti žluté neplyne tak hezky samozřejmě. Některé verše působí samoúčelně (jakože se to hezky rýmuje, tak šup tam s tím). A nelíbí se mi do dětské říkačky slovo povrch. Ale jinak vzásadě asi ano, není špatná.

Moc pěkné a hravé :-))) TIP.  Modrou mám ráda, a tak  připomenu motýly modrásky a z kytiček alespoň pomněnku lesní, chrpu polní, len rakouský, rozrazil rezekvítek, hořec brvitý a další...

Modrá je dobrá. Presneji receno - ty jsi dobrý. :-)

(proto sit e mrsknu do oblíbených)

Mně chybí hlavně barva zelená.

To když jsem podíval se na hlena,

co zrovna vykašlal jsem na zem.

A taky když maluju bazén,

co vybarvil se po absenci Sava.

Zelená byla moje hlava,

když ještě uctíval jsem pankáče.

Zelený byly i mé kapsáče,

když jsem se zlitej válel v parku.

Byla to taky barva párků,

co chtěl mi prodat chlápek v kiosku.

V zelené chodí tlupa bezmozků,

zelenej byl i chlápek v stoce,

co ho tam našli po půl roce.

:)

netWoor...taky to ani žlutá být nemá ;-)...to by mě děti hnaly, kdybych jim přinesl všechny pastelky žluté :-)))

Nooo, žlutá to není. Ale budiž...