Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVšichni se můžeme mít jako v pohádce
02. 12. 2019
1
4
444
Autor
Ozzozorba
VŠICHNI SE MŮŽEME MÍT JAKO V POHÁDCE
Existence je rozjetý vlak valící se rychlostí světla, ze kterého nelze vystoupit. V lidském těle jsme se narodili a uháníme vpřed a neznám člověka, který by věděl, kam ten život směřuje a proč vůbec dýchá. Existenci nelze zastavit ani ji obrátit nazpět. V této souvislosti mne napadá příběh ruského spisovatele F.M. Dostojevského, který krásně ilustruje jaké má člověk možnosti. Respektive, téměř žádnou volbu nemá.
Kostky jsou vrženy (kým, kdo ví?) a my máme jen velmi malou manévrovací možnost. Naštěstí i to málo co máme, rozhoduje zásadním způsobem o tom, zda náš pobyt na planetě Zemi bude naplněn štěstím a krásným životem nebo se budeme utápět ve stoce depresivních nálad a v tom si myslím je kouzlo života lidského, protože ruku na srdce, zvíře na vybranou nemá. Jeho vnímání světa byť v mnohém překonává člověka (čich, zrak, sluch, hmat, chuť) je uzamčeno na tisíc zámků zamotaných v pavučině instinktivních reakcí.
Člověk má přece jenom možnost zámky otevírat a poznávat ukrytá tajemství. V tom vidím obrovskou radost a naději, že se jednoho dne budeme mít jako v pohádce. Domnívám se, že poslední zámek k rozlousknutí bude záhada našeho původu a troufám si říci, že to bude pro každého z nás velké překvapení a možná, že se po realizaci (otevření posledního tajemství) budeme smát a že všechny ty otázky typu „kdo jsme, kam jdeme, odkud jsme přišli,“ budou tak malicherné a bezvýznamné jako piha na kravském vemeni, ale samozřejmě pro krávu je to piha významná a důležitá a možná že by se bez onoho nepatrného znaménka ani nemohla šťastně spářit.
Příběh: Byl jednou jeden filosof, který ničemu nevěřil, nevěřil na osud v nebe ani v peklo. Ale po své smrti se sám objevil před Nebeským soudem, který pravil:
„Za to že jsi ničemu nevěřil, a tuhle bludařinu jsi ještě šířil, jsi odsouzený, k tomu, že půjdeš k Nebeské bráně pěšky!“
„Já odmítám a nejdu!“ Řekl filosof a lehl si na cestu a zůstal tam ležet.
A co bylo dále?
Ležel tam deset tisíc let.
A pak?
Pak vstal a šel.
4 názory
Mimozemský původ nic neřeší. Nastala by otázka "Odkud se vzal mimozemský původ" a těchto otázek by nebylo konce. Domvnívám se, že ten náš původ může rozklíčovat jen každý z nás samostatně. Nelze jej odněkud vzít nebo extrahovat.
Domnívám se, že poslední zámek k rozlousknutí bude záhada našeho původu a troufám si říci, že to bude pro každého z nás velké překvapení
Takže z mnoha různých teorií, kde že jsem se tady vzali, preferuješ tu o mimozemském původu?
Já myslím, že otázky kdo jsme atd. jsou zbytečné už dnes. Je to jen výplň času pro intelektuály. Jsme naprogramovaní a instinkty u nás rozhodují stejně jako u zvířat. Důkaz: stále stejná, nikam nesměřující společnost. Věčně stejné příběhy. Jen reálie se mění.