ryby

Mezi prvky tvorby máleží i klišé

...ono se to všechno tak nějak prolíná, někdy si říkám, jestli jsou víc bezmocný malé děti a nebo staří lidé... báseň mne přinutila přemýšlet....

En, Phil, Stárnoucí vlku, díky:-)

zaujalo mě - druhá strofa, první dva

Ty dvě sloky jsou takové kontrastní... ta první mi vyvolává podobné asociace, jako Philogyny, asi vidím ty rybí oči a lapání po vzduchu... v dětství mi to kazilo Vánoce, teď už se naštěstí obejdu

Je mi to líto, i můj syn zažil šikanu...

Dobrá báseň, co to je, Norsko?:) pro každého něco jiného

Phil, děkuju, i když se přiznám, že mě tvůj komentář zaskočil, báseň jsem psala o lásce v člověku o milosrdenství, všichni jsme byli dětmi a málokdo z nás byl krutý,  moje děti nejsou, ani jejich kamarádi...děti se učí od dospělých, ustavují si vzorce chování podle toho, co vidí kole sebe...ale moc díky za zastavení*

Kočkodane, lawenderr, knihomoľe, vaše komentáře vždycky potěší *

skvělý nadhoz - jen mi přijde, že by se z toho dalo vymáčknout víc ... :) první tři verše mi přijdou dokonalé  - tipíkuju, že mi tu andělé nevadí, a to se cení:)*

A motoristé hledají žluté. ;-) (ale už mlčím jako ryba)

Já nevím, nahodilo mi to, jak děti daly do mikrovlnky kotě a dívaly se, jak mu vystřelují oči z důlků. Dovedou být neuvěřitelně kruté. Krutější, než dospělí, někdy. Přemýšlím, dokdy je člověk bezbranné dítě. Dovede si z matky vytáhnout všechno pro sebe. Nebere ohledy. Dere se na svět a chce být....

Měla kolegu, kterému jako dítěti urvala podomácku dělaná drtička kopřiv ruku. Posmívaly se mu do mrzáků. Zůstal sám. 

Vždycky píšu první pocit. 

Ryby a vykostěná slunce je snad největší klišé všech dob. To opravdu není začátek pro dobrou báseň

záver najviac