Vlastně jedno přání by bylo…

 Talíře na stole připomínaly pařezy

bílý porcelán jako sníh

nic na nich

kromě odrazu plamene svíčky na okně

 Lidé odcházejí jako stromy

jen těch pilin je nějak více

vůně jehličí v obýváku

fotka za sklem

příbory, které nikdo nebere vážně

pouze do počtu

 Strhané mašle

zmačkaný papír

věci nakupené na jednu hromadu

ale v žádné krabici nejsou ti z fotek

Skleněná koule na větvi u země tančí čardáš

to, jak se kolem prohnaly

vzpomínky

 Ryba na jediném talíři vychladla

s oblohou salátu místo nebe, se sklenicí vína

nikoli vody v rybníku

Ani vosí hnízda

neprolomí mlčení v ořechové skořápce

kterou dávno nikdo nestrká do umyvadla

protože žádná přání

 Vlastně jedno by bylo

klíčové

které uzavřená srdce

odemyká