Mrzne až praští

Ahoj muži, ženy, holky, kluci a i vnuci. Včera večer začalo v Pickovicích silně mrznout, protože mráz k prosinci patří. Mně to ale nevadilo, protože jsem byl v hospodě na pivu a díval se na televizi visící na zdi. Dávali takový moc pěkný pořad o něčem zajímavém, bohužel ale nevím žádné podrobnosti, protože televize ke mně byla natočená bokem a ne předkem určeným ke koukání. To ale nevadí, naše hospodská televize je pěkná i z boku.

Seděl jsem tedy spokojeně v hospodě, když tu se rozrazily dveře a přišel pan Vojtíšek. Byl úplně zřízený. Kulhal, pod okem měl monokla fialového typu a k tomu navíc natržený spodní ret. Pan hospodský Jouza spráskl ruce a řekl: Jardo, co se ti to stalo?

Zbitý pan Vojtíšek se ale usmíval a řekl: Ale nic nic, Franto, to jenom venku mrzne, až praští. Sedl si ke svému stolu a koupil si pivo.

Za deset minut se znovu rozrazily dveře a objevila se paní Růžičková stará 106 let. Na hlavě měla bouli a v zubní protéze vyražené skoro všechny zuby až na dva úplně vepředu, takže vypadala trochu jako veverka pramáti rodu. Moc pěkně se ale usmívala a než někdo něco stačil říct, řekla: Venku dneska mrzne, až praští!

O chvilku později přišel ještě Kája Strnádek. Měl úplně nateklý obličej, natržené ucho a odpáraný rukáv. Byla hrůza na něj pohledět. Ale i on se moc pěkně usmíval a prohlásil: Ten mráz, ten mi teda dneska dal.

A tak do šlo dál a dál, takže hospoda za chvilku připomínala polní lazaret.

To už se mi nějak nechtělo líbit. Vstal jsem od piva a řekl: Půjdu se na chvilku projít.

Vyšel jsem ven z hospody a když se nikdo nekoukal, dal jsem si na hlavu rezavý kastrol, do kterého pan Jouza lije zbytky pro svou hodnou kočičku Jiřího, která se špatně jmenuje protože pan Jouza neumí poznávat u koťat, jestli jsou muži nebo ženy. K tomu kastrolu na hlavě jsem si vzal ještě do ruky těžkopádnou sukovici a vyrazil do tmy, abych se tomu pickovickému mrazu podíval na zub.

Mrzlo opravdu silně, ale žádné rány nepřicházely. Teprve až když jsem došel k lesíku u kapličky, kde nesvítí lampa pouličního osvětlení, tak se ozvalo Křach a já dostal hroznou ránu do hlavy.  Ale protože jsem na ní měl kastrol, tak se mi nic nestalo a rychle jsem do tmy před sebou bacil sukovicí. Mráz zaúpěl a žuchl na zem. To bylo zvláštní, mráz obvykle neúpí ani nežuchá, pouze praská, když trhá vodovodní potrubí. Rozsvítil jsem svou elektrickou placatou lucernu a představte si, že mráz vůbec nebyl mráz ale Kulhavec s dubovým obuškem v ruce. Využil toho, že mrzne, schoval se ve tmě, útočil na kolemjdoucí a všichni si mysleli, že je mydlí mráz. Rychle jsem přišel i na to, proč to dělal. V křoví měl pletený košík plný ukradených peněženek.

Svázal jsem mu ruce konopným provázkem a omráčeného odtáhl do hospody. Tam bylo v tu dobu už hotové pozdvižení. Pan Jouza se rozhodl zavřít, chtěl, aby mu všichni zaplatili, ti ale nemohli, protože neměli peněženky. Pan Jouza nevěřil, nechtěl nikoho nechat odejít bez placení, stál ve dveřích a hlasitě práskal kníry.

Když jsem na podlahu ve výčepu vysypal košík plný peněženek, všichni měli ohromnou radost. Každý si našel tu svou, pouze na pana Vojtíška žádná nezbyla. To ale nevadí, ten si vzal Kulhavcovu. Protože je ale hodný, tak dovolil, aby si podlý Kulhavec mohl nechat všechny doklady. Zabavil mu pouze fotografii jeho ženy manželky nebožky, protože ta byla opravdu moc hrozná na pohled, a panu Vojtíškovi se bude hodit na strašení vnuků, když budou zlobit.

Kulhavce jsme předali mužům zákona jménem četníci a ti ho na dva dny strčily do šatlavy pod radnicí.

Tak a to je všechno a už vás taky někdy zmlátil mráz nebo alespoň zlý soused?

Ahoj!