V noci se mi zdálo ...

Že jsem královna všech větrů, vánků i hurikánu. Jak  mě dnešní den zklamal. Vichr mi hned před domem rozhodil fazónu, nametl mi smetí do obličeje a rval ze mě kabát. „ Hodně naštvaný poddaný, asi ho nechám zrušit.!“ Napadlo mě. A pak mi to došlo.  Nejsem královna větrů a větříků, jsem obyčejná ježibaba, proto mi ty vlasy tíhnou k takovým patvarům. Kdybych totiž byla královna, mé vlasy by se ani nepohnuly. Jako je to u vodníka. Voda mu neublíží, žije si pěkně v suchu v mokru, jen ten jeho šos….. Tak mě napadá, že mezi námi žije nějak mnoho vodníků…. A jejich poddaných, čili podvodníků ještě mnohem víc. Chci tím říct, že v určitém slova smyslu jsme podvodníci všichni, každou chvíli tak trochu upravujeme pravdu, proto, abychom se dostali k vytyčenému cíli, ať už je, jak chce, malý. Už odmalička si ty malé podvůdky a nepravdy sebou neseme a sem tam nějakou utrousíme. Zatajíme mamince, že jsme propálili sirkou záclonu ve chvíli, kdy nám nabízí bonbon (přece bychom o něj přišli), v 16ti letech jedeme na chatu s rodiči spolužáka, jinak bychom totiž zřejmě nejeli nikam (velmi pravděpodobně) a kromě toho přednáška o stotisíci slovech o úskalích života a na co všechno máme ještě dost času (už si je taky připravuji, za pár let je mohu uplatnit;-).

A jako dospělí ….? Ani nemluvím, každý den dvacetkrát a to nevím, jestli už teď nelžu.

Ne, kolega zde není, jistě váš email mu došel, bohužel, je velmi zaneprázdněn, váš vzkaz mu vyřídím…. Hned tři lži v jednom souvětí.

Mám pokračovat….? Každý máme na hlavě svého másla kostku. Jsou ovšem odborníci, kteří z našich malých podvůdků udělali větší, a tak vzniklo řemeslo.

A krátká otázka nakonec: Kolikrát denně lžete? Zkuste to jen tak sami pro sebe. A výsledky?

To už je na vás.Hezký den.