Anděl III

Když se narodí dítě, je to nuda neboť se jedná o proces obecně známý. Narodí-li se Vokůvcovi vycpaný anděl, za pozornost to nepochybně stojí, alespoň já to tak vnímám. Ten pitomec třímal Pytloše s vervou, která by živé miminko nepochybně stála živout. Mezi starými přáteli se odehrává cosi, co při troše blbosti můžeme nazývat mimosmyslovou komunikací. Věděl jsem tedy jak se oba cítí a s rozkoší je ponechal svému osudu.

   Tomášova chaloupka obsahuje schody. Schody jsou to přátelské, dřevěné, lehce prošlapané. Chodí po nich on, jeho paní a taky pes, tedy psina, která má čumák jak zavřenej foťák - na mopsíkovi nepoznáte, kde je to tlačítko, kterým se objektiv vzdálí od filmu na správnou vzdálenost. Kromě nich chodí po schodech náhoda, která tomu chtěla. Večírek se vydařil a host Petr se ožral. Dělal masařku, na očích brýle ze dvou děrovaných naběraček, které naše babičky tak rády používaly k vytahování knedlíku z vroucí vody. Stoupnout v vrcholu schodů na děrovanou naběračku doporučuje devět s deseti ortopedů, podrobit přezkumu rovnici tíhového zrychlení je následkem zákonitým. Nepochybuji, že hlava přítele odolala by i tomu, zajímavou jeví se skutečnost, že zatímco rozmazlený pes dál nade schody spal, byl to anděl kerý ve správnou, dokonale načasovanou chvíli, přiložil tělo k dílu. Snad otřesen duněním schodů, naklonil se v přesný okamžik a hlava přítele na schodiště nedopadla. S temným žuchnutím rozprostřel se anděl pod hlavou otce.