Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKarta
Autor
.
Žil byl jeden muž a ten spíše než doma u své rodiny všechen svůj čas i majetek v místní hospod utapel. Co vydelal, to prohrál a co mu zbylo to propil. Bylo to smutné pro celou rodinu a všichni byli nešťastní. Vždy přišel a žena ho preho premlouvala, aby toho nechal a zůstal doma, ale ten ji neslyšel. Tvrdil, že už ví jak na to, že teď to bude jiný, že vyhraje a tak zase šel na karty a vracel se bez peněz.
Jednoho dne městem projížděla drozka a byl by Matěj zůstal pod kopyty koní, když se kymacel noci domu. Zz vozu se vyklonil starý muž a jak dostal koně pod kontrolu vůz trh ul a uhanel dal. Matěj se ještě chvíli točil na ulici, když si vsimnul něčeho ležet na cestě. Byla to stará kniha. Musela vypadnout z vozu a také že jo. Když ji otevřel spatřil samé nesmyslné znaky a zaburacel. Čert nebo čaroděj to ztratil. Napadlo ho, že to třeba má cenu a vzal to domu.
Ženě to řekl, ale ta to nechtěla v domě a vyhodila ho, ať to dá tam kde to bylo, a když to v noci odnesl zpět, ještě jednou otevřel knihu a listová v ní, až mezi listy objevil kartu. Byl na ni šašek.
Rekl si že si ji shova, třeba mu přinese štěstí a hned šel do hospody, protože cítil výhru.
V hospodě xse divili a nechtěli ho nechat hrát bez peněz, tak vsadil svoji chalupu i s dobytkem.. Položil před sebe kartu Saska a už se hrálo, když uslyšel slabý hlas volat hej ty. Pak uviděl Saska mávat, ale nikdo jiný.
Chceš vyhrát, pomůžu ti. Poslouchej mě. Poloz mě na balíček karet a nech to na mě.
Matěj říká, že si chce pro štěstí položit svoji kartu na balíček. Tak Poloz ty lázně jeden smáli se a jak ji položil šašek přeskočil na jednu kartu v balíčku.
Matěj jen slyšel jak něco říká, ale karty už se rozdávali a byl to právě šašek, který měl co dělat, aby stihnul všechny poslat na své místo, aby měl Matěj vyhráno. Přeskočil do karet k matejovi a říká.. Teď vyhrajes jo a bude to jen tak tak a Matěj mlčel a dělal co mu řekl.
Slunce už vylejzalo, když už hráli jen Matěj a hospodské.. Všichni všechno prohráli a hospodské právě vsadil i hospodu. Jeho žena brečela.
Necháme mu tomateji řekl šašek, ale Matěj že ne.. Chtěl všechno a v očích h měl krutý mamon a že karty spali i se saskem, nebude li po něm., tak se stalo. Celé město bylo na nohou z té matejovi stesteny.
Ještě tě noci se kočár vrátil do města a zastavil kde ležela kniha. Vysoký muž v habu knihu sebral, byl to čaroděj. Listová v ní, ale Saska nenašel. A bez něho mu nebyla kniha kouzel k ničemu. Potřeboval Saska, aby dal slova tam kam patří. Byl to jeho klíc.
Utaboril se u mesta a hned se dnem do něj vyrazil na vyzvednu. Ihned mu bylo jasné odkud vítr vane, ale rozhodně počkat k večeru, kdy u Matěje zatukal oblečený jako nějaký šlechtic.
Prý jste ten největší hráč a já jsem přišel s vámi hrát. Matěj viděl bohatství. Pomyslel si že to musí být samotný princ. A tak ho zaved do hospody a začali hrát.
Kouzelník vytahovat měšce plně zlata, ale vše to byli jen čáry a představy. Opět svitalo, a Matěj zavalen zlatem zklamané pronesl škoda, když čaroděj mluvil o tom, že se ihned vrátí, až vyzvedne na hradě další zlato. Matěj si pomyslel, že odpočinek neuškodí a obrat ho může hned jak se vrátí. Začal si rovnat zlato a šperky, a jak chvíli nedával pozor kouzelník mu prohodil balíčky karet.
Rozloučil se a zmizel. Brzy byl již na cestě dal i s kouzelným saskem.
Když se Matěj vzbudil dostal chuť hrát zase. Jenže nikdo neměl peníze. Pozval tedy všechny co mohl a rozdal jim mnoho zlata. A začali hrát.
Jak hráli, Matěj se. Podivil, kde je šašek. Podíval se na kartu a na ní byl šašek v posteli a spal. Řekl si no co, ať si zdrimne, když tolik peněz vydelal. Však já se chvíli bez něj obejdu, bude legrace a tak hráli a jak hráli, čas běžel a kde měl Matěj pytel zlata pytel už nebyl, a než se mu rozsvítil neměl nic, ani hospodu.
Vzal kartu Saska dal jí na balíček a vsadil svoji chalupu, dobytek prostě všechno co měl. Karty byly na stole a na to probral Matěj vše co měl.
Vstavej ty holomku řval na kartu, která mu ale neodpověděla, protože nebyla kouzelná a všichni kolem si klepal na čelo. On se zbláznil chudák.
Jenže vzápětí senrozrazilindvere a ve dveřích stali chlapy s měsíci a pytli a spali na zem kamení. To není chudák, ale zloděj a Matěj měl co dělat, aby se jim nedostal do rukou a prchnull do lesa za městem. Běželi za ním až k řece a kdyz se Matěj snažil dostat na druhý břeh strhnul ho silný proud a to bylo naposled, kdo ho kdy viděl.
Lidé z města nechali jeho ženě dům i dobytek a ta si brzo našla může, který se staral, nepil, nehral a všichni žili šťastné až do smrti.