Světakrásy všecky

Hlavní nádraží je na pondělí nezvykle pusté. Lidé asi nechtějí přijít do styku s Číňany, kteří jsou všude. A tak o víkendu nakoupili zásoby rýže, kyselého zelí, sušené šunky a taky dost piva a limonády a zůstali doma. Do světa vyrážejí jen ti, kteří nemohou jinak. Někdo musí k soudu, někdo ke státní zkoušce, někdo vyrovnat dluh, někdo má jen toulavé kecky. Poznat světakrásy všecky.

O Číňanech, davu a básnících

Z Malé Strany se k Rudolfinu táhne zástup Číňanů. V rouškách, za nimi muž v ptačí masce, do posledních strká opatrně hůlkou. Pak se přidá dav: žene Číňany pod namířenými vidlemi a kyji; takto je žene až k „hranicím okresu, v němž i břečťan má žíly naběhlé pohoršením“; tam čekají říčanští, pověstní svou krutostí: u stodoly s otevřenými vraty stojí kanystry benzínu jako „mlčenliví soudruzi“, co „čekají a mlčí“ a básníci je tak milují.   

Sousedův podvod

Aby ho nikdo nepoznal, nechal si přes noc narůst plnovous. Sousedovi na víkend odjela holka, a tak v sobotu dopoledne naplánoval podvod. V jedenáct na rohu ulice ,před bankou, zněla patrně dohoda. Tak tam teď stojí s jinou, v ruce světáckou cigaretli, a vysvětluje, že ulicí dolů „je to samá kavárna“. Nejprve ji tedy svede ulicí, pak ji svede u mléčné kávy, ulicí vystoupají zas nazpátek, k jeho bytu. U dveří se rozhlédne, v rybím oku kukátka jeho tvář nabere děsivý výraz. Esemeskou se ujistí, že jeho holka je opravdu stále u rodičů v Litoměřicích. Je, hlásí, že maminka právě servíruje hovězí vývar, a posílá pusinky. Uklidní se a už na nic nečeká: zapálí relaxační svíčku a nabídne nahatou masáž. Zatímco jí tiskne trapézy, koulí se jí po kříži, ona to pochopí, nadzvedne se a už to nelze vrátit zpátky. A holka zatím srká horkou polévku a vypráví rodičům, jak se mají v Praze hezky.