nehoda

díky, Evži:-)

Zajímavá představa.

Andělko, lawenderr, Mandragoro, Kočkodane, Entropie, Crossfitter, atkij, díky za zastavení, potěšilo :-)

Básni nejde upřít, že je zajímavá - to je něco, co mě osobně na poezii přitahuje. I to, že si báseň několikrát čtu a přemýšlím nad ní. Přiznám se, že ani tentokrát neodchází se zcela jednoznačným pocitem a dojmem - hledám. 

Říkám si, co je zvláštního na tom, že přivykáme rytmu bez hmatu. Nebo proč voláme na holuba, aby běžel, když už letí. Pohybu je v této básni mnoho a žádný mi nedává přímý smysl, ale paradoxně mi ani nepřekáží, mám totiž pocit, že mi něco uniká.

Jako když se město člověku mění před očima a on to nedokáže nijak zachytit, jen ti holubi jsou tak reálně otravní. 

Díky, T. 

V Praze jeden dům dokonce i tančí...

Mně tam ten major Zeman docela sedí. Vybavuje se mi takový ten očumující davový socialistický člověk, který se vlastně na nehody všeho druhu až specializuje, dnes možná víc, než tehdy (i díky médiím).

Mandragora 1 - místo věcné diskuse osobní rovina. Ale je pravda, že mě ke komentáři básně, kterou bych jinak přešel (tím neříkám, že by mě nezajímala), vyprovokovaly právě tvoje poznámky.

Já bych v této básni žádnou vědu nehledal. Pro mě je to  báseň směru, který si jen zřídka klade za cíl nějaké sdělení. Jeho polem je vytváření jemných záchvěvů, pocitů a emocí. Navazuje tak, neříkám že úmyslně, soudobými prostředky na to, co dělali básníci zhruba před sto lety. Tato báseň se jmenuje Nehoda, ale mohla by se klidně jmenovat jinak, nic by se nezměnilo. Je to směr, který sám o sobě, i když v čisté podobě stačí tak na jednu sbírku a k dalšímu rozvoji nutně potřebuje přidat něco dalšího, má vyhraněnou poetiku. Tu samozřejmě můžeme přijmout nebo odmítnout ale těžko můžeme její výtvory posuzovat z jiného středu. Tady bude hrát roli, jaké,  a jak rozmanité, pocity (a jakými prostředky) dokáže autor vyvolat. Proto mi obsáhlý a detalní rozbor, který tu zveřejnila Mandragora přijde nejen  jako mlácení prázdné slámy, ale jako zcela mimoběžná věc. Mimochodem však ukázala na jednu zásadní věc. Poezie je zcela zatlačena jinými medii, ztratila takřka všechno ze své stavebí materie, ba dokonce je problematizován i samotný důvod její existence Proto je také možné, že působí jako odvar něčeho jiného, filmů, vědy atd atd.

přiznám se, že připomínka majora Zemana mě mrzí, proto měním, děkuji, a děkuji i za krásný komentář

Takhle by psala atkij, kdyby to uměla. Ale mně se to stejně nelíbí. Výdechy a nádechy, běžte s tím už NĚKAM

hezký pohled na čas:) všechno se mění a my jsme stále titíž - v té zemi, kde je jen město a holubi a my

***