Kafe

Mocná temná hmoto v hrnku, sejmi ze mě prosím spánek,
ať jsem pro dnes ještě čilý, svěží jako letní vánek.
Přivaž mojí mysl k tělu, jako loď se váže k molu v bouři,
nechť mé srdce rychle tepe, oči ať se nezamhouří.
Jsi černým zlatem s vůní rána, tmou zastřená cesta lesní,
na tvé obloze hvězdy nežhnou, leč oheň slunce v tobě běsní.
Změň mě v kostku karamelu, mou krev svým žárem přeměn v páru,
roztoč písty reaktoru, roztlač tuhle spící káru.
Ó mano s barvou nočních nebes, hřeješ mě jak plamen svíce,
vědět že mě nezabiješ, vypil bych tě třikrát více.

l. p. 2014