Obtěžkán
Obtěžkán, obtěžkán, jsem obtěžkán věděním,
obtěžkán, obtěžkán, jsem obtěžkán myšlením.
Obtěžkán, obtěžkán, jsem obtěžkán vzpomínkou,
Krásnou i krutou, první i poslední, mezi všemi jedinou výjimkou.
Obelisky
Jako výkřik hrůzy z hrobu, proud krutých proseb směrem k bohu, věčná tma, když zhasne světlo po ránu, tak ční k nebi obelisky v Iránu.
Krev stromů žhnoucí na svých vlastních kostech, vlk tančící s ovcemi - pastva všech pastev, od Eufratu až k samým branám Tehránu, tyčí se hrdě obelisky v Iránu.
Obsidiánové slzy slazené solí snáší se z nebes, větrem voní zpěv vzdorujících džihádu, zlatý strom zalitý krví dcer a matek, ten nejvyšší z nejvyšších obelisků v Iránu.
Kafe
Mocná temná hmoto v hrnku, sejmi ze mě prosím spánek,ať jsem pro dnes ještě čilý, svěží jako letní vánek. Přivaž mojí mysl k tělu, jako loď se váže k molu v bouři,nechť mé srdce rychle tepe, oči ať se nezamhouří. Jsi černým zlatem s vůní rána, tmou zastřená cesta lesní,na tvé obloze hvězdy nežhnou, leč oheň slunce v tobě běsní. Změň mě v kostku karamelu, mou krev svým žárem přeměn v páru,roztoč písty reaktoru, roztlač tuhle spící káru.
Závrať
Tisíce barev a tisíce hlasů,nažloutlé listí z havraních vlasů,z podstaty vesmíru, v hlubinách lesa,konec je věčnosti, vše ke dnu klesá. Škrtnutí zápalky co v úsvit vzplanetma je jen závoj, co zklouzne nám z dlaně,co bylo před chvílí, zní už jen v ozvěnách,jiskričky nadějí pohřbené v lavinách. Rytmický dusot a tlesknutí dlaně,Vzdor všemu nízkému, vznešenost saně. Doteky kreace, otisky prstů,statika z pohybu, rotace smyslů.