Těžkotonážní

Pot jí stékal čůrkem po zádech, dokud nesjel rýhou mezi hýžděmi a nevsákl se do bombarďáků. Právě docvičila sestavu aerobiku sestavenou přímo na míru ženám, které před nedávnem přivedly na svět potomky. Tuto sestavku cvičila již čtvrtým rokem.

Vylezla na váhu a málem se zhroutila. Než vběhla v obýváku před televizi, aby si zacvičila s Olgou Šípkovou, měla o kilo méně. Tloustne snad ze vzduchu? Nejspíše v ní zůstává přebytek vody. Jinak si svoji váhu vysvětlit nedovedla.

Zničená z pohledu na tu obrovskou číslici, kdy si od porodu drží nahoře deset kilo, která ne a ne setřást či jinak se jich zbavit, napila se lačně vody z kohoutku. Měla na něco dobrého chuť a tak si omyla mrkev, zasmála se jejímu tvaru a pak ji dlouze trucovitě chroupala a namlouvala si, jak je spokojená a jak moc jí mrkev chutná.

Aby rozptýlila své chmurné myšlenky a úvahy o přebytečných kilech tuku, které se jí drží jako hovno košile, sedla si k internetu a první co upoutalo její pozornost byl titulek o mladé herečce, která před měsícem porodila a vyšla si v obeplých šatech do společnosti. Vzteky jí kus mrkve zaskošil do koláčové dírky: „Kunda!“ ulevila si. Ne, že by tu herečku neměla ráda, ale zaslepila ji závist a zuřivost. Jak je možné, že ona tady denně dře, žere jenom syrovou mrkev, vařenou čočku a pije vodu z kohoutku, a je tlustá jako vepř, zatímco tohle tintítko se v ničem neomezuje a je jako lunt, během těhotenství nepřibrala ani deko a po porodu vypadá, jako by devět měsíců dřela ve fitku.

Přestala článek číst a podívala se na hlavní stránku, kde se objevil další provokativní článek o zpěvačce, která před půl rokem porodila dvojčata a právě na Korfu nafotila kalendář fotek v bikinách a ukázala svým fanouškům ploché bříško…

Nenávistně se podívala na pár fotek vychrtlé zpěvačky v bikinách a s třísknutím zavřela svůj notebook. Posadila se na gauč před televizi, před kterou ještě před chvílí hodinu intenzivně poskakovala, máchala rukama ve vzduchu, pohazovala boky a těžce dýchala.

Tekly jí po tvářích obrovské slzy. Všechno na ní bylo obrovské. Tepláky, pneumatiky na pupku, široká záda, plandavé triko, rozkydlá prdel. Nenáviděla nejvíce sebe a vzteky měla chuť něco rozdupat. Zmohla se však jenom na mrsknutí zbytkem mrkve po obrazovce televize a pak se dala do usedavého pláče – vztek se proměnil v sebelítost.

V té chvíli se, po kolikáté už, vzdala. Vzdala se svého snu být štíhlá, být šik, být krásná. Mrštně se postavila a oddupala k lednici. Tam za hořčicí, kečupem a bujóny měla schovanou poslední záchranu – čokoládu. Když ji celou snědla, zalovila v dalších skrýších a postupně sežrala všechny své tajné zásoby antidepresiv v podobě čokoládových tabulek všech barev a příchutí.

Pak ji vztek a nenávist přešly, aby ji začaly pronásledovat výčitky… a lítost. Nemohla se na sebe ani podívat. Tlustá, hnusná a ještě bez silné vůle. Do kalhot bylo třeba všít klín, aby je dopnula. Po kolikáté již ten klín musela zvětšit? A o kolik se zvětšil ten její klín? Má rozkrok jak fotbalové hřiště. Párala a všívala klíny do svých kalhot, plakala a ptala se, co dělá špatně.