To místo, kterýkoli čas

slyšel jsem tě

z vyvrácených kořenů

mluvil jsi

o vášni a zradě

 

o divnejch tvářích ve stínu

o listech spálených jarem

o smrti

 

to všechno bylo

a já (znovu pětiletý) skládal kamínky

do hranatýho kruhu

 

Vzhůru, poutníku, až ke korunám

spojeni lanem s oprátkou ticha

pak už nic nebude

jsem místem bez bolesti

nadějí bez návratu

 

slyšel jsem dědečka vyprávět

o mrtvé dívce s vykasanou sukní

smála se rozdrcenými ústy

koketní do posledního okamžiku

 

je to jen MÍSTO

říkal když s provazem

objímal kmeny smrků

 

je to jen MÍSTO

říkal jsem ledabyle

s cigárem v koutku

 

a přece se tam

zjevil

---