Nejsilnější okamžik

Většinou si vzpomeneme na první lásku, narození dítěte, smutný odchod rodičů, partnera, ztrátu zaměstnání, odloučení , nemoc…. Marně si chci vybavit svůj "nejsilnější zážitek" v životě, a to už opravdu mám něco za sebou. Kdo-ví, možná je to pro mne složitější, protože mi už ta moje paměť tak dobře neslouží. Přesto si chci zavzpomínat a vybrat událost, která mne v životě znovu nastartovala do nové etapy žití.

Před třinácti lety manžela zradilo srdíčko a já zčista jasna zůstala sama. Byla jsem na dně, bez něho jsem si život nedovedla představit, myslela jsem, že můj život skončil. Netušila jsem, že na mne další těžká zkouška čeká. Mé neštěstí nekončilo, objevila jsem si během mého smutnění, bulku a začalo moje další trápení. Návštěvu lékaře jsem stále odkládala a jen sama se sebou se trápila. Zlomový den na mne teprve čekal. Po vyšetření se ukázalo, že bulka je ohraničená, benigní, dostala jsem se do skupiny sledovaných. Tato zpráva byla důležitá a pozitivní, nejsilnější zážitek to ještě nebyl, ale nastartovala mne do nového života.

Nejsilnější zážitky na mne teprve čekaly a opravdu jsem si je užívala. Začalo to útěkem do přírody. Vzala jsem kolo a jela do lesa. Objímala stromy a kochala se krásou a vůní lesa. Mech byl nádherně zelený a tak měkký. Měla jsem pocit, že jsem sundala černé brýle a najednou vše viděla úplně novým pohledem. Děkovala jsem směrem k obloze za každou vteřinku, kdy jsem si uvědomila, že žiju, že tu ještě pořád jsem. Nevěděla jsem ovšem na jak dlouho. Najednou jsem cítila teplé doteky slunečních paprsků, třpyt rosy na zelených listech. Opravdu byly nádherně zelené, jak to, že jsem to dříve neviděla? Jak je možné, že najednou jsem porozuměla zpěvu ptáků, předváděli se a jejich zpěv zněl jako nejkrásnější operní árie. Vše kolem mne bylo najednou krásnější, prožitky intenzívnější. Něco se stalo. Praskla nějaká strunka v srdci a hlavě a nastartovala moje nové vnímání. Konečně jsem přestala plakat, vrátily se mi šťastné pocity, úsměv a radost z bytí. Vrátilo se mi odhodlání žít a znovu najít smysl života. Těžké zkoušky byly za mnou. Jistě na mne další čekají, ale já už budu silnější a odhodlanější a odolnější. Každá zkušenost nás přece posílí.

Dnes mohu konstatovat, že jsem těch posledních třináct let prožila naplno, vypadá to, že jsem nepromarnila žádný okamžik. Netušila jsem, co vše za těch posledních třináct let prožiji, a zda je vůbec prožiji, ale ničeho nelituji. Změnila jsem se od základu, odhodila jsem předsudky, zábrany, stala se přístupnější a otevřenější pro všechny. Žiji pro své dcery, pro svá vnoučata, ale nezapomínám ani na svůj život. Cestuji, jezdím na kole, chodím na výlety a miluji. Ano, i v tak pozdním věku přišla nečekaně nádherná láska.

Z toho všeho vyplývá, že nemáme nikdy házet flintu do žita, žít máme s pokorou, ale i odhodláním. Záleží jen a jen na nás a nezáleží, prožijeme-li jen jeden "nejsilnější zážitek". Život je mozaika z tisíce drobných radostí, starostí, nejrůznějších zkoušek a zážitků. Hlavně, že tu ještě jsme a máme tu zázračnou možnost ještě žít.