Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Ich-über mich

02. 05. 2002

731

Autor

Cameron

Každé ranní probuzení

ubíjí mě čím dál víc,

prohlubuje poranění,

co ve mě je,ale to nic.

Americký úsměv na rtech

nosím stále vždy a všude,

nevyvolat pocit v lidech,

že vše ke dnu se mnou jde.

V osamění stékají mi

slzy velké jako hrách,

po mých tvářích stékaj samy,

utápím se v vzpomínkách.

Připadám si jako loutka,

za provázky voděná,

srdce se vždy s hlavou utká,

co děláš ,ty zasněná?

Jako puzzle rozsypaná,

zoufalá a rozhozená,

stejně si to dělaáš sama,

ty huso jedna.

Ty to nejsi,tak co bys chtěla,

už se prober,sundej brejle,

vyhoď naděj z tvýho těla,

jen uvnitř zlo ti dělá.

Burnin

07. 06. 2004

Dát tip

A moje že jsou málo rýmované? Je to pěkné vyprávění. Myslím že pocity všech lidí se dají vyjádřit nějak takto *

nejlepsi na tenhle pocit je prace.. jak se do nejake prace zazeres, tak najednou najdes duvod se snazit a i uspokojeni z dobre udelane prace... taky je fajn si promluvit s rodinou a ujistit se, jak jsi pro ostatni dulezita...