Vdechuješ ostnatej drát

V týhle krajině není žádnej život.

 

Nikde neslyším ničí myšlenky.

 

Necítím jejich nebezpečí.

 

Nevidím barvy. jejich duší.

 

Nemohu číst z jejich výrazu.

 

Přemítat o náhodném nárazu.

 

Místo slunce tu studený ráno rozpustí paprsek naděje,která tu čas od času vysvitne.

 

Vzduch tu chutná po cigaretovém dehtu a ohořelých tělech.

 

Vdechuješ ostnatej drát.

 

Slzavé deště.

 

Bezedné oceány.

 

Žádná pevnina. Není tak ne.lítostná.

 

Místo stébel trávy ocelový hřebíky .

 

Ticho. ozvěnou tvého panického křiku.

 

Pod hladinou střepů. se dusí modrý skřivánci.

 

Oslepující.

 

Nekonečné vodo.pády.

 

I tvůj stín se tu k tobě otočí zády.

 

Dny se tu mění a splývají, jako barva mých očí.

 

Prstem kreslíš ornamenty do žhavého popele.

 

Prostěradla z žiletek.

 

Už jsem slabá.obvinění dávno zamítla.

 

Sama. sobě soud.cem.

---