Barvy západu slunce

Barvy západu slunce

Těmi barvami byla uchvácena. Zastavila se a dívala se. Byla šťastná, že může takovou krásu vidět.

Na zastávce, se uhnuly všechny stromy,aby dívka mohla vidět tu krásu celou. Nádhera - pomyslela si.

A pak...přijel vlak. Ani si nevšimla, že přijel. Málem zapomněla nastoupit, ale stihla procitnout v ten správný okamžik.

Ve vlaku bylo docela plno. Koupila lístek a hledala místo.

Našla ho. U páru starších lidí. Sedla si, když tu náhle...

"Podívej se, to je kýč!" řekl někdo. Dívku to znervoznilo a otočila se.

"To by byla příšerná fotka." zasmál se druhý. Dívka spatřila, jak si ukazují na nebe, kterým byla tak oslněna.

Otočila se od těch lidí. Nechtěla je vidět.

Naprotější straně vlaku viděla, jak se lidé na sedadlech také kochají výhledem na zapadající se slunce, které tak krásně zbarvuje oblohu. Západ slunce, jak dokáže být oslnivý... a kolik je tam vidět barev... mysleli si tihle lidé.

Jedna z naproti sedících byla paní. Vypadá na nějakou umělkyni, i když má na sobě sportovní oblečení pořád vypadá jako umělkyně. Mohla by to být i malířka. 

Dívka vystoupila...doušla tam, kam měla a než tam došla, tak byla tma.

Přišla k frontě lidí. Stoupla si zvědavě do řady a všimla si zase těch dvou lidí, co si hrály na znalce kýčů.